# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 20/05

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 20/05
- ECLI: ECLI:CZ:US:2005:4.US.20.05
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 18. 1. 2005
- Datum zveřejnění: 18. 12. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu; základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip rovnosti; základní práva a svobody/ochrana lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a jména; základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem)
- Klíčová slova: orgán činný v trestním řízení
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 2 odst.4; 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 38 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 1. 2005 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že orgány veřejné moci rozhodující ve věci svým postupem porušily její ústavně zaručená práva, konkrétně základní práva chráněná ustanoveními čl. 10 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Výše citovaným usnesením státního zástupce byla dle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost stěžovatelky proti v záhlaví citovanému usnesení Policie ČR, kterým byla dle § 159a odst. 1 tr. ř. odložena trestní věc podezření ze spáchání trestného činu zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1 tr. zák.

Stěžovatelka ve svém podání tvrdí, že uvedené policejní orgány a státní zastupitelství nepostupovaly z úřední povinnosti tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, čímž došlo k porušení ustanovení § 2 odst. 4 tr. ř. Dále uvádí, že tyto orgány zcela zmařily její úsilí o naleznutí práva a spravedlnosti, jí samotné nebylo umožněno řádně odůvodnit stížnost a vyjádřit se k prováděným důkazům. Vzhledem k tomu se domnívá, že došlo k zásahu do jejích základních práv a svobod garantovaných výše citovanými ustanoveními Listiny, a proto navrhuje, aby Ústavní soud svým nálezem napadená rozhodnutí zrušil.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem (§ 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).

Ústavní soud dospěl ve shodě se svou ustálenou rozhodovací praxí (např. usnesení sp. zn. II. ÚS 361/96, Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 7, Praha, C. H. Beck 1997, str. 345 nebo usnesení sp. zn. I. ÚS 84/99, Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 14, Praha, C. H. Beck 2000, str. 291), že ústavní stížnost stěžovatelky není důvodná.

Jak bylo judikováno ve výše uvedených usneseních Ústavního soudu, "z čl. 39 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod lze dovodit charakteristický znak moderního právního státu, podle kterého vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezí státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán." Neexistuje tudíž právo fyzické či právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, resp. aby oznamované jednání bylo kvalifikováno jako určitý trestný čin.

Vzhledem k výše uvedenému nebylo možné přisvědčit tvrzení stěžovatelky o zásahu do jejích základních práv garantovaných Listinou.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout, jako návrh zjevně neopodstatněný (§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-20/05-05)