# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2/93

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2/93
- ECLI: ECLI:CZ:US:1994:4.US.2.93
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 7. 1. 1994
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: Pravomocné rozhodnutí o žalobě na plnění jako překážka pro zahájení řízení o žalobě na určení věci.
- Dotčené předpisy: 1/1993 Sb., čl. 87 odst.1 písm.d; 182/1993 Sb., § 72 odst.1 písm.a; 519/1991 Sb., § 9 odst.3; 99/1963 Sb., § 80 písm.c, § 104, § 159 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížnost může mít úspěch pouze při splnění základní podmínky, totiž, že pravomocným rozhodnutím nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci došlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod (článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Tato podmínka není však v projednávané věci splněna, neboť řízení o věci bylo podle ustanovení § 104 o. s. ř. zastaveno pro nedostatek jeho podmínek, a to pro překážku věci rozsouzené ( § 159 odst. 2 o. s. ř.). Pravomocné rozhodnutí o žalobě na plnění představuje vždy takovou překážku věci pravomocně rozsouzené pro žaloby na určení již z toho důvodu, že jím byla současně posouzena existence či neexistence určitého právního vztahu nebo práva, z něhož bylo žalováno o plnění. Tuto neexistenci práva k dokumentaci k výrobě naftových motorů řady 310 a 230 a k výlučné výrobě těchto motorů na straně stěžovatele vyslovila sice svým rozhodnutím ze dne 12. listopadu 1991 čj. 2035/91/S KA, její rozhodnutí má však vzhledem k nové úpravě příslušnosti k rozhodování hospodářských, nyní obchodních, sporů (§ 9 odst. 3 zákona č. 519/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád a notářský řád), stejně jako vzhledem k přechodným a závěrečným ustanovením uvedeným v článku III. odst. 2 citovaného zákona stejné účinky a představuje stejnou překážku jako rozhodnutí soudu.

Stěžovatelé nemohli tedy cestou žaloby na určení zhojit to, čeho nedosáhli v předchozím sporu na plnění a již z tohoto důvodu napadená rozhodnutí nejsou svou povahou vůbec způsobilá porušit jejich ústavně zaručené právo nebo svobodu.

Ústavnímu soudu nezbylo proto než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 7. 1. 1994

doc. JUDr. Vladimír Čermák
soudce Ústavního soudu ČR

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2/93-93)