# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2/21

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2/21
- ECLI: ECLI:CZ:US:2022:4.US.2.21.2
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 20. 9. 2022
- Datum zveřejnění: 11. 10. 2022
- Předmět řízení: K odpovědnosti státu za škodu způsobenou právnické osobě nezákonným trestním stíháním fyzických osob, které ji ovládají

## Výrok

Nález Ústavního soudu ze dne 19. července 2022 sp. zn. IV. ÚS 2/21 se opravuje ve výroku II a doplňuje o výrok III:

II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2020 č. j. 30 Cdo 1243/2020-362 v celém rozsahu a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2019 č. j. 14 Co 338/2019-344 v části, ve které byl potvrzen výrok III a VI rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. dubna 2019 č. j. 37 C 122/2017-319, se zrušují.

III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá.

## Odůvodnění

1. Nálezem ze dne 19. 7. 2022 sp. zn. IV. ÚS 2/21 Ústavní soud vyhověl podle § 82 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnosti stěžovatelky a výrokem I konstatoval, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2020 č. j. 30 Cdo 1243/2020-362 a rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 15. listopadu 2019 č. j. 14 Co 338/2019-344 byla porušena stěžovatelčina ústavně zaručená základní práva na soudní ochranu a ochranu vlastnického práva podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a výrokem II rozhodl, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2020 č. j. 30 Cdo 1243/2020-362 a rozsudek městského soudu ze dne 15. listopadu 2019 č. j. 14 Co 338/2019-344 se ruší.

2. Přípisem, doručeným Ústavnímu soudu dne 29. 8. 2022, městský soud upozornil Ústavní soud, že mezi výrokem II nálezu a jeho odůvodněním je rozpor, neboť o nároku žalobců Miroslava Rudela a Jakuba Rudela nebylo v řízení před Ústavním soudem rozhodováno. Stěžovatelce bylo Ústavním soudem vyhověno pouze u jednoho z jejích nároků, kdežto u ostatních nároků (těch, které obecné soudy zamítly z důvodů promlčení a neexistence příčinné souvislosti mezi ztrátou bezpečnostní prověrky a fungováním stěžovatelky) Ústavní soud žádná pochybení neshledal. Přesto však byla rozhodnutí zrušena jako celek, a to i ohledně nároků, které předmětem ústavní stížnosti nebyly.

3. Ústavní soud konstatuje, že z přípisu městského soudu plyne, že z odůvodnění předmětného nálezu je seznatelné, o čem bylo Ústavním soudem rozhodováno a rozhodnuto a o čem má ve znovuotevřeném odvolacím řízení městský soud rozhodovat, avšak ze samotného znění výroku II to jednoznačně neplyne.

4. V zájmu odstranění vzniklé nejasnosti a uváděného rozporu mezi výrokem II a odůvodněním nálezu sp. zn. IV. ÚS 2/21 Ústavní soud dospěl k závěru, že z důvodu právní jistoty je třeba opravným usnesením podle § 63 zákona o Ústavním soudu, ve spojení s § 164 věty druhé a § 167 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, výrok předmětného nálezu opravit a doplnit tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2/21-2)