# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 2/04

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 2/04
- ECLI: ECLI:CZ:US:2004:4.US.2.04
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 18. 2. 2004
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: důkaz/volné hodnocení, znalecký posudek, opravný prostředek - mimořádný
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 132, § 127, § 243c

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 5. 1. 2004 a předanou k poštovní přepravě dne 23. 12. 2003 domáhá se stěžovatel kasace shora uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, a to z důvodů, které - byť neobsahují potřebnou ústavně právní argumentaci - v podané ústavní stížnosti podrobně rozvádí.

Současně s ústavní stížností podal stěžovatel žádost o osvobození od soudních poplatků.

Ústavní soud vyžádal si spis Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 27 C 131/2000. Z něho zjistil, že stěžovanému usnesení Nejvyššího soudu předcházely rozsudky Městského soudu v Praze 13, čj. Co 225/2001-47. ze dne 14. 11. 2001 a Obvodního soudu pro Prahu 1, čj. 27 C 131/2000-32, ze dne 27. 3. 2001. V řízení před obecnými soudy bylo rozhodováno (pro stěžovatele nepříznivě) o jeho žalobě pro náhradu škody ve výši 352 000,-- Kč s přísl. proti žalované Československé obchodní bance, a. s. Z vyžádaného spisu zjistil Ústavní soud současně, že naříkané usnesení Nejvyššího soudu bylo doručeno právními zástupci stěžovatele dne 3. 10. 2003.

Jestliže tedy byla ústavní stížnost předána k poštovní přepravě až dne 23. 12. 2003, je nutno její podání hodnotit jako opožděné, neboť podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů; tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje; tím je v dané věci právě v záhlaví uvedené usnesení Nejvyššího soudu. Uvedená lhůta je propadná a neprominutelná, takže její zmeškání brání tomu, aby Ústavní soud, který je zákonem o Ústavním soudu vázán podle čl. 88 odst. 2 Ústavy, mohl se námitkami v ústavní stížnosti věcně zabývat.

Stěžovatel nebyl v řízení před Ústavním soudem řádně zastoupen (§ 29 zákona o Ústavním soudu), avšak výzvu k odstranění této vady Ústavní soud stěžovateli neadresoval, neboť byť by i tato vada odstraněna byla, nemohlo by to ničeho změnit na tom, co stálo v základu věci, tedy to, že ústavní stížnost nebyla podána včas.

Podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítne soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání. Ježto právě o takovýto případ v dané věci šlo, nemohlo býti rozhodnuto jinak, než jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

Současně s ústavní stížností podaná žádost o osvobození od soudního poplatku byla žádostí zcela nadbytečnou, a již proto nezpůsobilou založit důvod pro jakékoli rozhodování Ústavního soudu o ni; řízení před Ústavním soudem totiž soudním poplatkům nepodléhá [§ 62 odst. 1) zákona o Ústavním soudu].

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 18. února 2004

JUDr. Miloslav Výborný
soudce zpravodaj

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-2/04-04)