# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 198/19

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 198/19
- ECLI: ECLI:CZ:US:2019:4.US.198.19.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 1. 2019
- Datum zveřejnění: 11. 2. 2019
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti kasačnímu rozhodnutí
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 219a odst.2, § 221 odst.1 písm.a

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatelka se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhá proti vedlejším účastníkovi (žalovanému) zaplacení částky 77 548 833 Kč s příslušenstvím. Obvodní soud v řízení vedeném pod sp. zn. 30 C 37/2004 žalobu opakovaně zamítl; Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodnutí nalézacího soudu potvrdil. Nejvyšší soud naopak dvakrát zrušil rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu a věc vrátil soudu prvního stupně soudu k dalšímu řízení.

Napotřetí nalézací soud opět žalobu zamítl rozsudkem ze dne 20. 4. 2017, č. j. 30 C 37/2004-500, odvolací soud však vyhověl stěžovatelčině odvolání, zrušil rozsudek nalézacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění (kromě kasačních důvodů) uvedl, že meritem sporu je věc skutkově a právně složitá, obsáhlá a dosud neřešená. Soudkyně přidělená rozvrhem práce věc skončí dříve, než nový soudce, který by se musel seznamovat s celým spisovým materiálem, stejně jako s danou problematikou mající přesah z odškodnění za nesprávný úřední postup státu do autorského a správního práva - proto odvolací soud nepřikázal věc k rozhodnutí jinému samosoudci postupem podle § 221 odst. 2 o. s. ř. Proti usnesení odvolacího soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností podanou dne 17. 1. 2019.

Ústavní stížnost je nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Citované ustanovení vyjadřuje zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, kterou je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva nastupující teprve tehdy, není-li možná náprava postupy před obecnými soudy (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1183/17, nebo ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1183/17).

Ústavní stížnost je předčasná, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž byl zrušen rozsudek obvodního soudu, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Řízení před obecnými soudy nebylo pravomocně skončeno a stále probíhá. Je třeba vyčkat výsledku řízení a teprve poté brojit ústavní stížností proti pravomocnému meritornímu rozhodnutí; za splnění podmínek zákona bude projednatelná teprve ústavní stížnost proti výslednému rozhodnutí obecných soudů, po vyčerpání všech opravných prostředků, i těch mimořádných.

K nevyhovění návrhu stěžovatelky na aplikaci § 221 odst. 2 o. s. ř. je nutné uvést, že v případě přikázání věci jinému senátu (samosoudci) pro nerespektování závazného právního názoru "vyššího soudu" (§ 226 odst. 1 o. s. ř.) nejde o nárokový nástroj procesního práva v rukou účastníků řízení. Není povinností příslušného soudu rozhodovat o návrhu účastníka na přikázání věci jinému senátu (soudci) a je výlučně na uvážení odvolacího (dovolacího) soudu v rámci rozhodovací činnosti, zda jsou dány důvody pro mimořádné přikázání věci k rozhodnutí jinému soudci. Jelikož tím dochází k prolomení ústavně upraveného pravidla zákonného soudce, je třeba být při aplikaci tohoto institutu zdrženlivý. Odvolací soud se s návrhem stěžovatelky řádně (v zásadě nadbytečně) a ústavně konformním způsobem vypořádal v odůvodnění napadeného usnesení, neboť ponechání věci u samosoudkyně určené rozvrhem práce opřel o zásadu hospodárnosti a ekonomie řízení, rovněž zaručenou v ústavní rovině.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-198/19-1)