# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 198/11

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 198/11
- ECLI: ECLI:CZ:US:2011:4.US.198.11.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 23. 3. 2011
- Datum zveřejnění: 6. 4. 2011
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
- Klíčová slova: vydržení, dokazování, dovolání/přípustnost, dovolání/otázka zásadního právního významu
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 40/1964 Sb., § 134; 99/1963 Sb., § 132, § 237 odst.1 písm.b, § 237 odst.1 písm.c

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčena v právech, zakotvených v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedla, že podala žalobu na vyklizení části pozemku, která dle jejího přesvědčení náleží do jejího vlastnictví, přesto soud I. stupně žalobu proti uživatelům pozemku zamítl a jeho rozhodnutí potvrdil i odvolací soud. Proti rozsudku soudu II. stupně proto podala dovolání, které bylo dne 4. 11. 2010 odmítnuto s poukazem na § 237 odst. 1 písm. b) občanského. soudního řádu a na zjištění, že předpoklady přípustnosti dovolání nebyly shledány. Dále poukázala na obecnými soudy provedené důkazy a z nich učiněné závěry, s nimiž nemůže souhlasit, na chování žalovaných v souvislosti s užíváním části pozemku náležejícího do jejího vlastnictví, jakož i na hodnocení výkonu jejího vlastnického práva, označeného za konaní v rozporu s dobrými mravy. Odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem pak považuje za odnětí práva na mimořádný opravný prostředek jednak tím, že soud neshledal přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, jednak také tím, že neshledal důvody pro použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního a jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud s ohledem na obsah dovolání podaného proti rozsudku soudu II. stupně, na znění § 237 odst. 1 písm. b), c) a § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 občanského soudního řádu opodstatněně dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam a důvodně dovolání odmítl. Na přiléhavé odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu lze v dalším odkázat. Zásah do práv stěžovatelky nebyl také shledán v řízení a v rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, který přezkoumal na základě odvolání žalobkyně, nyní stěžovatelky, postup soudu I. stupně a správnost jeho rozsudku, jímž byla zamítnuta žaloba o uložení povinnosti žalovaným vyklidit označenou část pozemku, užívanou jimi v dobré víře tak, že jej v souladu s § 134 občanského zákona vydrželi. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud důvodně ztotožnil se skutkovými zjištěními Okresního soudu v Náchodě a s jeho právním posouzením věci, rozsudek ze dne 3. 4. 2008 č. j. 6 C 74/2007-357 jako věcný správný potvrdil. Také odůvodnění tohoto rozhodnutí odvolacího soudu je vyčerpávající a lze na ně odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-198/11-1)