# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1966/11

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1966/11
- ECLI: ECLI:CZ:US:2011:4.US.1966.11.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 6. 10. 2011
- Datum zveřejnění: 24. 10. 2011
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: poplatek/soudní, poplatek/osvobození, advokát/ustanovený
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 30, § 138 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Dne 4. 7. 2011 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost postupně doplněná tak, aby splňovala základní podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že nepřiznáním osvobození od soudních poplatků, resp. neustanovením právního zástupce soudy stěžovatelce odepřely možnost hájit její práva před nezávislým a nestranným soudem a tím porušily její základní subjektivní právo na spravedlivý proces.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle ustanovení § 30 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění relevantním pro projednávanou věc (dále jen "o. s. ř."), účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. Podle ustanovení § 138 odst. 1 věta prvá o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka, nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Z dikce posledně uvedeného ustanovení (srov. obrat "může přiznat") lze přitom dovodit, že je obecnému soudu ponechán prostor k uvážení, aby osvobození od soudních poplatků účastníkovi zcela nebo zčásti přiznal. Jediným omezujícím předpokladem pro přiznání uvedeného osvobození je naplnění vymezených podmínek.

Rozhodnutí o tom, zda jsou tyto podmínky naplněny, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů, není tedy otázkou v rovině ústavnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší zasahovat do výsostného práva obecného soudu komplexně posoudit, zda v konkrétním případě byly doloženy a naplněny důvody pro přiznání dobrodiní zákona - osvobození od poplatku (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze 17. 8. 2000 sp. zn. IV. ÚS 271/2000, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 19, usnesení č. 28, str. 275).

Ústavní soud může toliko přezkoumat, zda napadené rozhodnutí bylo náležitě, srozumitelně a ústavně konformním způsobem odůvodněno a zda zjevně není výsledkem libovůle ze strany soudu. V posuzované věci ovšem Ústavní soud žádné takové pochybení neshledal. Oba soudy se v souladu s ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. žádostí stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků náležitě zabývaly a svůj následný postup řádně odůvodnily a uvedly, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které skutečnosti pro ně byly ve věci významné.

Sama stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že pobírá starobní důchod - evidentně tedy má pravidelný příjem k uspokojování běžných životních potřeb. Disponuje rovněž nemovitým majetkem (pozemky), které neslouží k uspokojování její potřeby bydlení - může s nimi tedy disponovat tak, aby mohla hradit například náklady spojené s uplatňováním práva; institut osvobození od soudních poplatků, resp. ustanovení právního zástupce, je určen jen pro ty účastníky řízení, kteří opravdu žádné prostředky, ani možnost, jak je získat, nemají. To ovšem podle mínění Ústavního soudu není případ stěžovatelky.

Vzhledem tedy k tomu, že napadená rozhodnutí soudů nevybočila z mezí ústavnosti, Ústavní soud postupoval podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1966/11-1)