# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1961/18

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1961/18
- ECLI: ECLI:CZ:US:2018:4.US.1961.18.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 10. 7. 2018
- Datum zveřejnění: 2. 8. 2018
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní; právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
- Klíčová slova: dovolání, opravný prostředek - mimořádný, odůvodnění
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 236; 99/1993 Sb., § 237

## Výrok

Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.

## Odůvodnění

Stěžovatelka se včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení jejího práva na soudní ochranu, ochranu vlastnictví a práva na rovné zacházení. Ústavní stížnost obsahuje také návrh na odložení vykonatelnosti usnesení Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Nymburce spojený s návrhem na vydání předběžného opatření ve vztahu k rozhodnutí soudu I. stupně.

V řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí v podílovém spoluvlastnictví povinné stěžovatelky a oprávněných vedlejších účastnic vydal nalézací soud usnesení, jímž určil cenu nemovitých věcí. Odvolací soud nepřisvědčil námitkám stěžovatelky ohledně vad znaleckého posudku, z něhož nalézací soud vycházel, a návrh na vyhotovení revizního znaleckého posudku neshledal důvodným; dovolací soud odmítl podání stěžovatelky pro neodstraněné vady.

Podle § 75 odst. 1 je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky k ochraně svých práv. Tyto prostředky stěžovatel nevyčerpal mj. tehdy, pokud je uplatnil vadným způsobem, jako se stalo v projednávané věci. Ústavní stížnost je proto s odkazem na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, v části, v níž směřuje proti usnesením nalézacího a odvolacího soudu, nepřípustná (v důsledku čehož je nepřípustný také návrh na odklad vykonatelnosti těchto rozhodnutí); v části napadající rozhodnutí dovolacího soudu je pak zjevně neopodstatněná.

Nepřípustným je také návrh na vydání předběžného opatření proti rozhodnutí Okresního soudu v Nymburce, neboť podle § 80 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud za podmínek zde stanovených vydat předběžné opatření pouze tehdy, směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí - o takový případ v projednávané věci nejde.

K přípustnému, avšak zjevně neopodstatněnému návrhu na zrušení rozhodnutí dovolacího soudu Ústavní soud uvádí, že je orgánem ochrany ústavnosti, nikoli další přezkumnou instancí. Nepřísluší mu přehodnocovat závěry obecných soudů, nezasahují-li do základních práv stěžovatele.

Napadené rozhodnutí dovolacího soudu obsahuje sice jen stručné odůvodnění, je z něj však patrné, že dovolání nemělo dostatečné náležitosti ohledně předpokladů jeho přípustnosti. S ohledem na obsah dovolání citovaný v ústavní stížnosti tomuto závěru Ústavní soud nemá čeho vytknout. Dovolací soud se i ve stručném odůvodnění vypořádal s tvrzením stěžovatelky ohledně přípustnosti dovolání v případě zmatečnostní vady řízení podle § 229 odst. 3 občanského soudního řádu opakovaném v ústavní stížnosti. Otázce procesních vad řízení se věnuje dovolací soud pouze tehdy, shledá-li dovolání přípustným, což se v projednávané věci nestalo. Přípustnost dovolání nebyla dovolacím soudem vůbec posuzována, neboť dovolání nesplňovalo zákonné náležitosti.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) jako návrh zčásti nepřípustný a podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zčásti zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1961/18-1)