# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1946/10

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1946/10
- ECLI: ECLI:CZ:US:2010:4.US.1946.10.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 19. 7. 2010
- Datum zveřejnění: 9. 8. 2010

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavnímu soudu bylo dne 8. července 2010 doručeno podání, kterým se navrhovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. dubna 2010 sp. zn. 19 Co 642/10.

Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.

Navrhovatel nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jež ukládá fyzickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Z provedeného lustra Ústavního soudu bylo zjištěno, že navrhovatel podal od roku 2007 k Ústavnímu soudu několik desítek ústavních stížností, přičemž řada z nich byla odmítnuta pro neodstranění vad z důvodu, že navrhovatel nebyl v řízení před Ústavním soudem zastoupen právním zástupcem z řad advokátů. Z mnoha řízení vedených Ústavním soudem vyplývá, že navrhovatel byl opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučen (kupř. řízení sp. zn. I. ÚS 257/09, I. ÚS 467/09, I. ÚS 787/09, III. ÚS 291/09, IV. ÚS 424/09, III. ÚS 1204/10, II. ÚS 1778/10 atd. in http://nalus.usoud.cz). Bylo proto ve vlastním zájmu navrhovatele, aby vady odstranil, resp. aby další jeho podání již tuto vadu neobsahovalo.

Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat poučení, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 997/10, II. ÚS 1127/10, II. ÚS 1361/10) Ústavní soud ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1946/10-1)