# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1941/10 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: IV.ÚS 1941/10 - ECLI: ECLI:CZ:US:2010:4.US.1941.10.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 11. 8. 2010 - Datum zveřejnění: 23. 8. 2010 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně - Klíčová slova: konkurzní podstata/správce, odůvodnění - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 328/1991 Sb., § 8 odst.6; 99/1963 Sb., § 157 odst.2 ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění I. Návrhem přijatým dne 7. 7. 2010 v elektronické podobě opatřeným zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb se N. T. (dále jen "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil výrok I. v záhlaví uvedeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (dále jen "odvolací soud") vydaného v konkursu na majetek úpadce SPORT-TRADING, s. r. o., v likvidaci se sídlem v Praze (dále jen "úpadce"). II. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Dne 19. 6. 2009 Městský soud v Praze (dále jen "konkursní soud") podle ustanovení § 8 odst. 6 zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v tehdy platném znění, bez návrhu zprostil stěžovatele funkce správce konkursní podstaty úpadce a ustavil nového správce. Dne 22. 4. 2010 odvolací soud k odvoláním stěžovatele a zástupce věřitelů IGI EXPERT, s. r. o., se sídlem v Ostravě, rozhodnutí konkursního soudu ze dne 19. 6. 2009 v bodě I. výroku potvrdil (výrok I.) a odvolání IGI EXPERT, s. r. o., odmítl (výrok II.). III. V části V. ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že podstatou ústavní stížnosti je námitka nepřehledného, vzájemně neprovázaného a strohého odůvodnění rozhodnutí konkursního soudu, z něhož nelze zjistit konkrétní důležité důvody vedoucí k jeho odvolání; tím bylo porušeno právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V částech II. až IV. stěžovatel konkretizoval důvody svého tvrzení, polemizoval se závěry obecných soudů a poukázal na judikaturu Ústavního soudu ve vztahu k odůvodňování soudních rozhodnutí. IV. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout z následujících důvodů. K aktivní legitimaci správce konkursní podstaty k podání ústavní stížnosti: Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí orgánu veřejné moci aktivně legitimován jen účastník řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo. Nejvyšší soud ve stanovisku svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17. 7. 1998 uveřejněném pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uvedl, že správce konkursní podstaty není účastníkem konkursního řízení. Jako zvláštní procesní subjekt má samostatné postavení jak vůči úpadci, tak vůči konkursním věřitelům a nelze jej považovat za zástupce konkursních věřitelů ani za zástupce úpadce [srov. bod XIX. stanoviska, str. 185 (361)]. Obdobně jako v občanském soudním řízení v případě znalců nebo tlumočníků je ovšem nezbytné zacházet se správcem jako s účastníkem řízení, jde-li o nároky, jež se ho týkají. Tak je tomu např. při rozhodování o odměně správce konkursní podstaty nebo v případě rozhodnutí, kterým soud zprošťuje správce výkonu funkce. Ústavní soud toto stanovisko při posuzování aktivní legitimace správce konkursní podstaty k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí, kterým soud zprostil správce výkonu funkce, v projednávaném případě akceptoval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2001 29 Cdo 2291/99, dostupné na http://www.nsoud.cz). K tvrzenému porušení základního práva na spravedlivý proces nedostatečným odůvodněním soudního rozhodnutí: Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatele o nedostatečném odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 22. 4. 2010 a nesouhlas s právním závěrem obecných soudů o splnění podmínky důležitých důvodů nezbytné ke zproštění funkce správce konkursní podstaty úpadce ve smyslu § 8 odst. 6 zákona o konkursu a vyrovnání. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že podle jeho ustálené judikatury je požadavkem spravedlivého procesu, aby soudní rozhodnutí v dostatečné míře uváděla důvody, na nichž byla založena (srov. nález ze dne 12. 7. 2006 III. ÚS 151/06, Sb. n. u., sv. 42, str. 57). Rozsah této povinnosti se může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být posuzován ve světle okolností každého případu; tento závazek nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument; odvolací soud se tak při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího soudu. V projednávaném případě byl stěžovatel zproštěn funkce správce z důležitých důvodů, jež musely být vyjádřeny v odůvodnění soudních rozhodnutí. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu mj. vyplývá, že po projednání stavu věci se státním zástupcem, se zástupkyní věřitelů JUDr. V. a se stěžovatelem konkursní soud dospěl k závěru, že ho stěžovatel neinformoval o zásadních skutečnostech, nepředkládal mu listiny, dostatečně s ním nekomunikoval, svojí nečinností způsobil patový stav a nečinil řádné vysvětlující a informativní úkony, ačkoliv neúspěšně opakované dražby mu nelze přičítat. Jeho vyjádření k věci konkursní soud neshledal důvodným; naopak byl toho názoru, že podmínky pro jeho zproštění funkce správce byly dány, neboť řádně neplnil své povinnosti vůči soudu a svojí nečinností způsobil současný stav, což stěžovatel plně připustil a uznal. Se závěry konkursního soudu se ztotožnil i soud odvolací, jak plyne z podrobného odůvodnění jeho rozhodnutí ze dne 22. 4. 2010. Podle přesvědčení Ústavního soudu rozhodnutí konkursního i odvolacího soudu byla dostatečně a ústavně relevantním způsobem odůvodněna a tvrzení stěžovatele namítající opak byla zjevně neopodstatněná. Z vyložených důvodů proto Ústavní soud, neshledav ústavněprávní deficity vážící se k rozhodování obecných soudů v posuzované věci, ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1941/10-1)