# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1857/11

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1857/11
- ECLI: ECLI:CZ:US:2011:4.US.1857.11.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 22. 8. 2011
- Datum zveřejnění: 13. 9. 2011
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: poplatek/soudní, poplatek/osvobození
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 30 odst.1, § 138

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 23. června 2011, se stěžovatelka podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Stěžovatelka je přesvědčena, že napadenými rozhodnutími byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v Listině základních práv a svobod.

Z obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 6. května 2010 č. j. 10 C 361/2009-18 odmítl ve věci žaloby stěžovatelky proti žalované Myself kancelářská technika, s. r. o., odvolání podané stěžovatelkou proti usnesení téhož soudu ze dne 26. listopadu 2009 č. j. 10 C 361/2009-9, kterým obvodní soud nepřiznal stěžovatelce osvobození od soudních poplatků, a to z důvodu jeho opožděného podání. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. března 2011 č. j. 12 Co 414/2010-27 rozhodnutí soudu prvního stupně jako správné potvrdil.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyslovila s napadenými usneseními obecných soudů nesouhlas. Současně z důvodu, že nebyla v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem, požadovala prodloužení lhůty k odstranění vad podání do 30. prosince 2011.

Ústavní soud opakovaně judikuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů [čl. 81 a čl. 91 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a tudíž není ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].

K obsahu ústavní stížnosti lze uvést, že stěžovatelka toliko polemizuje se závěry, ke kterým dospěly ve věci rozhodující soudy. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o tom, že odvolání stěžovatelky bylo podáno opožděně. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že soudy se celou věcí podrobně zabývaly a svá rozhodnutí náležitě odůvodnily. V napadených rozhodnutích nelze spatřovat svévoli či nerespektování obecných principů soudního uvážení, ani extrémní rozpor mezi skutkovým zjištěním a právními závěry. Ústavní soud tedy neshledal žádné pochybení ze strany obecných soudů, které by dosahovalo ústavně právní roviny a proto postačí na obsah odůvodnění napadených usnesení odkázat.

Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci rozhodujícími soudy jsou výrazem jejich nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení základních práv stěžovatelky zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Za tohoto stavu Ústavnímu soudu nezbylo, aniž by z důvodu procesní ekonomie považoval za nutné stěžovatelku vyzývat k odstranění vady podání spočívající v nepřiložení řádné plné moci (§ 30 odst. 1 a § 31 zákona o Ústavním soudu), než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1857/11-1)