# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1849/15

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1849/15
- ECLI: ECLI:CZ:US:2016:4.US.1849.15.2
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 11. 2016
- Datum zveřejnění: 19. 12. 2016
- Klíčová slova: odvolání, opravný prostředek - řádný
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 201

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí v dotčených výrocích, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 4 odst. 4, čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 a 5 Listiny základních práv a svobod, jakož i celé řady ustanovení Úmluvy o právech dítěte. Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným rozsudkem Okresní soud v Klatovech zamítl návrh rodičů stěžovatelky a nezletilých dětí J1 a J2 Č. na zrušení jejich ústavní výchovy, všechny nezletilé děti pro výkon ústavní výchovy umístil do Dětského domova Kašperské Hory a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání rodičů Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným rozsudkem změnil rozhodnutí nalézacího soudu tak, že ústavní výchovu nezletilých J1 a J2 Č. zrušil, nad jejich výchovou stanovil dohled, ve vztahu ke stěžovatelce ji však zachoval a v tomto směru příslušný výrok rozsudku okresního soudu jako věcně správný potvrdil.

Ústavní soud se podanou ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její věcné přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. Ústavní soud totiž zjistil, že odvolání proti v záhlaví citovanému rozsudku Okresního soudu v Klatovech podali pouze rodiče stěžovatelky, nikoli sama nezletilá stěžovatelka, zastoupená v uvedeném řízení Městským úřadem v Klatovech coby kolizním opatrovníkem. V tomto smyslu tedy nezletilá stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, což činí její ústavní stížnost nepřípustnou. Tento závěr je přitom v souladu s dosavadní judikaturou Ústavního soudu řešící stejnou procesní situaci, kupř. usnesení sp. zn. I. ÚS 77/04 ze dne 3. 8. 2004 či usnesení sp. zn. II. ÚS 2567/12 ze dne 28. 3. 2013 (dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Z výše uvedených důvodů byl tudíž Ústavní soud nucen ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost odmítnout. Z tohoto důvodu pak musel být odmítnut i procesní návrh stěžovatelky, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení o ústavní stížnosti.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1849/15-2)