# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1849/15

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1849/15
- ECLI: ECLI:CZ:US:2015:4.US.1849.15.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 18. 8. 2015
- Datum zveřejnění: 1. 9. 2015

## Výrok

Opatrovníkem nezletilé M. Č., se pro zastupování v řízení před Ústavním soudem ustanovuje JUDr. Karel Baumruk, advokát se sídlem Pražská 25, Klatovy.

## Odůvodnění

Včas podaným návrhem vykazujícím veškeré náležitosti ústavní stížnosti dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, brojí stěžovatelka proti v záhlaví označeným rozhodnutím v části, v níž byl zamítnut návrh rodičů stěžovatelky na zrušení ústavní výchovy stěžovatelky. Dle přesvědčení navrhovatelky postupem obecných soudů došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv a svobod, vyplývajících z čl. 4 odst. 4, čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, 5 Listiny základních práv a svobod, dále čl. 5 odst. 1, čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 3 odst. 1, čl. 6 odst. 2, čl. 9 odst. 1, čl. 16 odst. 1 a čl. 20 odst. 3 Úmluvy o právech dítěte, jakož i čl. 16 a čl. 17 Evropské sociální charty.

Usnesením č. j. 11 P 226/2009-30 ze dne 26. 9. 2011 zahájil Okresní soud v Klatovech na základě podnětu Městského úřadu v Klatovech řízení o ústavní výchově nezletilých M. Č., J1. Č., a J2. Č., z důvodu neodpovídající péče rodičů, problematického výchovného prostředí a nedocházky nezletilých dětí do školního zařízení, načež rozsudkem č. j. 11 P 226/2009-209 ze dne 17. 7. 2012 ústavní výchovu nezletilých nařídil. Napadeným rozsudkem č. j. 11 P 226/2009-332 ze dne 2. 12. 2014 Okresní soud v Klatovech později zamítl návrh rodičů dětí na zrušení ústavní výchovy nezletilých (výrok I.), nezletilé děti pro výkon ústavní výchovy umístil do Dětského domova Kašperské Hory (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). K odvolání rodičů nezletilých Krajský soud v Plzni rozsudkem č. j. 56 Co 64/2015-394 ze dne 24. 3. 2015 změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že zrušil ústavní výchovu nezletilé J1. Č. a J2. Č. a nad výchovou těchto nezletilých dětí stanovil dohled (výrok I.). Současně však odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. ve vztahu k nezletilé M. Č. (výrok II.).

Dle ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu, ve spojení s ustanovením § 469 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, a § 892 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že rodič nemůže dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi ním a dítětem nebo mezi dětmi týchž rodičů. V takovém případě jmenuje soud dítěti opatrovníka.

Jak vyplývá z výše uvedeného, ústavní stížnost stěžovatelky směřuje do rozhodnutí obecných soudů, která ponechala v platnosti nařízení její ústavní výchovy. Ústavní stížnost byla podána zákonnými zástupci - rodiči stěžovatelky. Z důvodu potencionálně hrozící kolize v řízení o ústavní stížnosti mezi zájmy zákonných zástupců stěžovatelky a stěžovatelkou samotnou, Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ustanovit opatrovníka schopného účinně hájit zájmy nezletilé stěžovatelky v řízení o ústavní stížnosti, a to zejména prostřednictvím vyjádření k věci na základě výzvy Ústavního soudu a případně dalších nezbytných procesních úkonů. Ústavní soud si přitom byl vědom, že v řízení před Ústavním soudem je zpravidla opatrovníkem k ochraně zájmů nezletilých dětí, nemohou-li jím být jejich rodiče, ustanovován orgán sociálně-právní ochrany dětí. V nyní projednávaném případě však Ústavní soud uvážil, že to byl tento orgán, tedy Městský úřad v Klatovech, který inicioval zahájení řízení o nařízení ústavní výchovy a posléze, vystupujíc jako opatrovník nezletilých, se stavěl odmítavě k návrhu rodičů nezletilých na zrušení ústavní výchovy. Dle § 469 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., byl-li opatrovníkem nezletilého jmenován orgán sociálně-právní ochrany dětí, který podal podnět nebo návrh na zahájení řízení, soud jmenuje na návrh opatrovníka jiného. Jelikož tedy s ohledem na výše popsané okolnosti případu Ústavní soud shledává v rozporu se zájmy stěžovatelky, aby orgán sociálně-právní ochrany dětí vystupoval v řízení jako její opatrovník, rozhodl se, za přiměřeného použití ustanovení § 29 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, ustanovit opatrovníkem stěžovatelky pro řízení o ústavní stížnosti ve výroku jmenovaného advokáta, který se jeví být pro danou funkci vhodnější.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1849/15-1)