# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1835/25

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1835/25
- ECLI: ECLI:CZ:US:2025:4.US.1835.25.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 25. 8. 2025
- Datum zveřejnění: 6. 11. 2025
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti kasačnímu rozhodnutí
- Klíčová slova: poškozený
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 259 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Stěžovatel podal dne 22. 6. 2025 ústavní stížnost proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím a namítal, že trestní soudy jej opomenuly jako poškozeného. Nebyl vyrozuměn o konání hlavního líčení, čímž mu byla upřena účast na tomto líčení a s tím související výkon práv poškozeného. Trestní soudy ani neprovedly důkaz prohlášením o dopadech trestného činu do života stěžovatele jako poškozeného a nerozhodly o uplatněném nároku na náhradu nemajetkové újmy.

2. Ještě před tím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

3. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Uvedené vyjadřuje zásadu subsidiarity ústavní stížnosti. Věc musí být pro orgány veřejné moci definitivně uzavřena. Až tehdy může Ústavní soud "vstoupit do hry" a případně zasáhnout na ochranu základních práv a svobod [body 23 až 25 stanoviska pléna ze dne 7. 3. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 (č. 57/2023 Sb.)]. Je tomu tak proto, že ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu. Podle čl. 4 Ústavy je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména pak obecných soudů. Ústavní stížnost tedy představuje institucionální mechanismus nastupující teprve v případě selhání všech ostatních procesních nástrojů k ochraně práv.

4. Z úřední činnosti Ústavní soud zjistil, že usnesením ze dne 24. 6. 2025 č. j. 67 Tmo 17/2025-631 Městský soud v Praze na základě odvolání stěžovatele (na jehož podání stěžovatel upozornil i v ústavní stížnosti) rozhodl podle § 259 odst. 2 trestního řádu a trestní věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 s příkazem, aby rozhodl o chybějícím výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy.

5. Z odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze jasně vyplývá, že smyslem dalšího řízení je rozhodnout o stěžovatelově včasně a řádně uplatněném nároku na náhradu nemajetkové újmy a další nemajetkové újmy, čehož se stěžovatel domáhal i v ústavní stížnosti. Posuzovaná věc tedy není pro obecné soudy definitivně uzavřena.

6. Soudce zpravodaj proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1835/25-1)