# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1801/13 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: IV.ÚS 1801/13 - ECLI: ECLI:CZ:US:2013:4.US.1801.13.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 6. 8. 2013 - Datum zveřejnění: 23. 8. 2013 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně - Klíčová slova: trestný čin/ublížení na zdraví, dokazování - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 141/1961 Sb., § 2 odst.5, § 2 odst.6 ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění Ve své ústavní stížnosti navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Shora označeným rozsudkem Okresního soudu v Mělníku byl stěžovatel uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen "tr. zák."), a trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 a odst. 2 písm. c) tr. zák. Za toto jednání byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců s podmíněným odkladem s dvouletou zkušební dobou. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, které Krajský soud v Praze zamítl. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud jako zjevně neopodstatněné odmítl. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že nalézací i odvolací soud nesprávně posoudily otázku zavinění. Dovolacímu soudu pak vytýká, že odmítl tuto otázku meritorně přezkoumat, neboť dospěl k nesprávnému závěru, že námitku týkající se subjektivní stránky trestného činu nelze považovat za námitku právní a tato stěžovatelem uplatněná námitka nezakládá zákonný dovolací důvod. Stěžovatel uvedl řadu výhrad týkajících se především hodnocení provedených důkazů, které ovšem neobsahují žádnou ústavněprávní argumentaci. Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný. Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Ústavní soud především konstatuje, že již dlouhodobě ve své judikatuře zdůrazňuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví, na niž by bylo možno se obracet s návrhem na přezkoumání procesu, interpretace a aplikace zákonných ustanovení provedených obecnými soudy. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jeho kompetence je dána pouze v případě, kdyby napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod zaručených normami ústavního pořádku. Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud konstatuje, že podstatou návrhu stěžovatele je jeho opětovná polemika s rozhodnutími soudů o jeho vině. Ústavní soud v rozhodnutí trestních soudů nenašel pochybení, která by svědčila o zásahu do základních práv stěžovatele. Nelze abstrahovat od skutečnosti, že celá věc prošla všemi stadii řízení před ostatními soudy, včetně Nejvyššího soudu. Rozhodnutí soudu prvního stupně, tak i soudu odvolacího jsou pečlivě odůvodněna. Nejvyšší soud srozumitelně vysvětlil, z jakých důvodů nelze námitku stěžovatele týkající se subjektivní stránky trestného činu označit za námitku právní, když její těžiště spočívá v tvrzení stěžovatele, že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy a nevypořádaly se s jeho obhajobou. Přesto se k této námitce stěžovatele vyjádřil a s odkazem na odůvodnění rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně objasnil, že stěžovatel se dopustil výše uvedeného trestného činu ublížení na zdraví minimálně v úmyslu nepřímém. V dalších podrobnostech lze odkázat na obsáhlá a vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí trestních soudů a nemá význam znovu opakovat argumenty, vztahující se k námitkám stěžovatele. Jak plyne z výše uvedeného, Ústavní soud nezjistil, že by v projednávané věci došlo k jakémukoli zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele. Právo na spravedlivý proces (podle čl. 36 Listiny) není možno vykládat tak, že by garantovalo úspěch v řízení či zaručovalo právo na rozhodnutí odpovídající představám stěžovatele. Uvedeným základním právem je zajišťováno právo na spravedlivé (řádné) soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Okolnost, že stěžovatel se závěry soudů nesouhlasí, nemůže sama o sobě založit důvodnost ústavní stížnosti. Ústavní soud v dané věci porušení základních práv stěžovatele neshledal. Proto ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1801/13-1)