# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1797/13 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: IV.ÚS 1797/13 - ECLI: ECLI:CZ:US:2013:4.US.1797.13.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 6. 8. 2013 - Datum zveřejnění: 26. 8. 2013 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně - Klíčová slova: trestný čin/loupež, skutková podstata trestného činu - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 141/1961 Sb., § 234 ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění Ústavní stížností navrhl stěžovatel zrušení shora uvedeného rozsudku ve výroku II., neboť má za to, že jeho vydáním došlo k porušení jeho základních práv ve smyslu čl. 1 odst. 1 a čl. 90 Ústavy ČR, čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 10 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 trestního zákona. Konkrétně uvádí, že se nemohl dopustit napadení prodavačky způsobem popsaným v napadeném rozsudku Nejvyššího soudu, neboť k tomuto nemá dostatečnou tělesnou konstituci. Podle názoru stěžovatele byl tento skutek na něj "nastrojen orgány PČR a státní zástupce tento výsledek převzal stejně jako soudy." Svá tvrzení však stěžovatel nepodpořil žádnou adekvátní ústavněprávní argumentací. Obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy všech instancí, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak napadené rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovateli i ostatním účastníkům řízení známy. Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný. Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. Ústavní soud především konstatuje, že již dlouhodobě ve své judikatuře zdůrazňuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví, na níž by bylo možno se obracet s návrhem na přezkoumání procesu, interpretace a aplikace zákonných ustanovení provedených ostatními soudy. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jeho kompetence je dána pouze v případě, kdy by napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod zaručených normami ústavního pořádku. Podstatou ústavní stížnosti je pouze polemika stěžovatele s rozhodnutím dovolacího soudu. Ústavní soud nezjistil v tomto rozhodnutí žádná pochybení, která by svědčila o zásahu do základních práv stěžovatele. Napadené rozhodnutí je pečlivě odůvodněno. Tvrzení stěžovatele, že se orgány činné v trestním řízení a soudy nedostatečně zabývaly skutkovými zjištěními skutku kvalifikovaného jako trestný čin loupeže, není ničím podloženo. V projednávané věci Ústavní soud nezjistil žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že došlo k porušení některého ze základních práv stěžovatele. V podrobnostech nelze než odkázat na obsáhlé a vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí dovolacího soudu. V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1797/13-1)