# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1787/09

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1787/09
- ECLI: ECLI:CZ:US:2009:4.US.1787.09.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 10. 8. 2009
- Datum zveřejnění: 25. 8. 2009
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: odůvodnění, clo
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 13/1993 Sb., § 320 odst.1; 150/2002 Sb., § 109 odst.2, § 109 odst.3; 337/1992 Sb., § 96

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozsudků soudů a rozhodnutí celních úřadů, odůvodnil ústavní stížnost tím, že dle jeho přesvědčení jimi bylo zasaženo do práv, jež jsou zakotvena v čl. 1, čl. 2 odst. 2, v čl. 4 odst. 1, čl. 36 odst. 2, čl. 37 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 27 Protokolu č. 4 Dohody o přidružení. Uvedl, že porušení citovaných práv spatřuje v tom, že k následnému ověřování důkazů původu jím dováženého zboží přistupovaly celní orgány vůči němu pravidelně a nikoliv namátkově, aniž by to zdůvodnily, postverifikační řízení, na základě kterého mu byla uložena povinnost zaplatit daň z dovážených automobilů, bylo konáno bez jeho vědomí, za účasti celních orgánů vývozního státu. Takový postup označil za jednání, které je v rozporu s myšlenkou přidružení k Evropskému společenství a snahou o odbourávání překážek volného pohybu zboží.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí soudů zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší správní soud na základě kasační stížnosti přezkoumal rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem dle § 109 odst. 2 a 3 občanského soudního řádu a tuto opodstatněně zamítl, když se v odůvodnění svého rozsudku vypořádal se všemi námitkami stěžovatelem uplatněnými. S poukazem na příslušné články Dohody o přidružení a jejího Protokolu č. 4 a za použití § 320 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a § 96 zákona č. 337/1992, ve znění pozdějších předpisů, vyložil, proč postup celního úřadu při vydávání dodatečných platebních výměrů cla a daně z přidané hodnoty za dovoz osobních automobilů, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem byl správný - když se u dovezených automobilů neprokázal jejich původ ze států Evropské unie. Na uvedené vyčerpávající a obsáhlé odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu lze v dalším odkázat. Nutno dodat, že z obsahu stížností napadených rozhodnutí vyplývá, že platební výměry byly vydány po konání kompetentních celních orgánů, směřujícím k osvědčení původu zboží a poté, co se pochybnosti o jeho původu a pravosti souvisejících dokladů (kupních smluv či faktur s prohlášením o původu) nepodařilo odstranit - proto nárok na celní zvýhodnění nebyl stěžovateli přiznán důvodně (čl. 32 odst. 3 a 6 Protokolu č. 4 Dohody o přidružení).

Pro výše uvedené byl návrh napadající rozhodnutí soudu jako zjevně neopodstatněný odmítnut. Pokud směřoval proti dalším (předcházejícím) rozhodnutím, jde o odmítnutí pro nepřípustnost [§ 43 odst. 2 písm. a), § 72 odst. 1 písm. a), odst. 6, § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1787/09-1)