# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1783/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1783/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2009:4.US.1783.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 16. 2. 2009
- Datum zveřejnění: 13. 3. 2009
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/stížnost kasační
- Dotčené předpisy: 150/2002 Sb., § 102

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 16. července 2007 a doplněnou podáními ze dne 19. listopadu 2007 a 2. února 2009, se stěžovatelka podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, na základě kterých byla stěžovatelce s účinností od 1. února 2007 přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi - příspěvek na živobytí ve výši 3.011,- Kč. Podle názoru stěžovatelky bylo napadenými rozhodnutími, resp. postupem ve věci rozhodujících orgánů porušeno její právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), právo rodiny stěžovatelky na právní jistotu a spravedlnost zaručenou čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky a v důsledku toho i právo její rodiny na pomoc v hmotné nouzi zaručené čl. 30 odst. 2 Listiny a zákaz diskriminace podle čl. 14 Úmluvy.

Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení § 75 odst. 1 zákona, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) - s výjimkou návrhu na obnovu řízení a mimořádného opravného prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 75 odst. 1, věta za středníkem, § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Jak vyplývá z podání stěžovatelky ze dne 19. listopadu 2007 a 2. února 2009, napadla stěžovatelka usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. srpna 2007 č. j. 42 Cad 144/2007-11, kterým byla odmítnuta žaloba stěžovatelky ze dne 31. května 2007 proti rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 14. května 2007 č. j. 1727/SZ/2007, kasační stížností. Krajský soud v Ústí nad Labem sdělil Ústavnímu soudu dne 13. února 2009 pod č. j. 42 Cad 144/2007-36, že po podání kasační stížnosti proti usnesení tohoto soudu ze dne 16. srpna 2007 č. j. 42 Cad 144/2007-11, byly příslušné právní spisy Magistrátem města Mostu k žádosti JUDr. Mgr. M. S. postoupeny na Ministerstvo práce a sociálních věcí, odbor 63 a poté Městskému soudu v Praze. Tam byly přiloženy ke spisům 2 Cad 80-84/2007. Dokud nebudou u Městského soudu v Praze spisy skončeny, nebudou ani ministerstvu ani Magistrátu města Mostu vráceny jejich správní spisy.

Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci došlo k souběhu ústavní stížnosti a kasační stížnosti, která dosud nebyla Nejvyššímu správnímu soudu z výše popsaných důvodů předložena. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený protiústavní stav napravit.

Současné podávání kasační stížnosti a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Stěžovatelka ani Ústavní soud nemohou předvídat, zda kasační stížnosti bude či nebude Nejvyšším správním soudem vyhověno; věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci. Za dané situace je podání ústavní stížnosti předčasné (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Z výše vyložených důvodů proto soudkyni zpravodajce nezbylo, než předložený návrh odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1783/07-1)