# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1777/10

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1777/10
- ECLI: ECLI:CZ:US:2010:4.US.1777.10.3
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 23. 6. 2010
- Datum zveřejnění: 8. 7. 2010

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní soud obdržel podání navrhovatele, kterým se domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Uvedené podání však nesplňovalo zákonem stanovené náležitosti ústavní stížnosti dané v ustanovení § 27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť navrhovatel nebyl zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že navrhovatel podal dosud již značné množství ústavních stížností, a v mnoha případech nebyl od počátku řízení zastoupen advokátem. V těchto případech pak byl vyzýván k odstranění vad podání a poučen o nutnosti zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti s tím, že jinak bude ústavní stížnost odmítnuta.

Jak je z výše uvedeného patrné, navrhovatel byl opakovaně obeznámen s podmínkou povinného advokátního zastoupení v řízení o ústavní stížnosti, a bylo proto v jeho vlastním zájmu, aby vady odstranil, resp. aby další jeho podání již tuto vadu neobsahovala. Přístup navrhovatele, kdy naopak řízení prodlužoval tím, že vyčkával, až ho Ústavní soud vyzve k odstranění vad, nesvědčí o pečlivém zájmu o ochranu svých vlastních práv.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.

Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.

V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 997/10, II. ÚS 1127/10, II. ÚS 1361/10) Ústavní soud ústavní stížnost dle citovaného ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1777/10-3)