# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1770/17

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1770/17
- ECLI: ECLI:CZ:US:2017:4.US.1770.17.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 25. 7. 2017
- Datum zveřejnění: 14. 8. 2017
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně
- Klíčová slova: exekutor, odůvodnění, výkon rozhodnutí/náklady řízení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 11 odst.1; 120/2001 Sb., § 44b odst.5, § 15 odst.5; 99/1963 Sb., § 169 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Z ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatel byl dne 8. 1. 2013 jmenován soudním exekutorem a převzal Exekutorský úřad Plzeň-jih. Jeho předchůdce v tomto úřadu, JUDr. Jiří Doležal, v rámci své činnosti prováděl velký počet exekucí pro oprávněnou vedlejší účastnici a) - Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4 (dále jen "oprávněná"). Z těchto exekucí zůstalo ke dni převzetí úřadu nedokončeno přibližně 24 tisíc případů. Oprávněná poté, co stěžovatel nastoupil do úřadu, podala žádost o změnu exekutora podle § 44b exekučního řádu, a to se souhlasem stěžovatele i nově zvoleného vedlejšího účastníka b) soudního exekutora Mgr. Jaroslava Homoly, Exekutorský úřad Brno - město, se sídlem v Brně, Hlinky 41/104 (dále jen "soudní exekutor"). Stěžovatel s touto změnou souhlasil, protože očekával, že mu bude v souladu s § 44b odst. 4 věty druhé exekučního řádu přiznána odměna ve stejné výši jako při zastavení exekucí. Obecné soudy však zastaly jiný výklad dotčeného ustanovení a stěžovateli náhradu nákladů exekucí nepřiznaly, jelikož ani přes výzvu nevyčíslil a nedoložil náklady, jež by mu v důsledku změny exekutora vznikly.

Stěžovatel naopak v každém jednotlivém řízení požadoval po oprávněné zaplatit podle § 44b odst. 5 exekučního řádu odměnu minimálně ve výši 3 000 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 3 500 Kč, celkově částku 7 685 Kč s DPH.

Proti všem 1642 napadeným usnesením se stěžovatel brání ústavní stížností a namítá porušení práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel je přesvědčený, že se obecné soudy dopustily "enormní výkladové svévole", jež má za následek porušení principu právní jistoty. Podle mínění stěžovatele výklad ustanovení § 44b odst. 4 věty druhé exekučního řádu nemůže vyvolávat žádné nejasnosti, a proto mu má oprávněná zaplatit náklady tak, jako by byla exekuce zastavena v souladu s usnesením Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. I. ÚS 3195/14. Stěžovatel se dovolává legitimního očekávání, že příslušná zákonná ustanovení budou interpretována v souladu s konstantní judikaturou a nebudou vykládána svévolně.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1; je však zjevně neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.

Ústavní soud o skutkově a právě totožné stížnosti stěžovatele již dříve rozhodnul usnesením ze dne 4. 7. 2017, sp. zn. III. ÚS 3443/16, a v podrobnostech na něj proto odkazuje.

Stěžovatel se domáhá práva na náhradu nákladů exekuce s ohledem na usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. I. ÚS 3195/14, kterým bylo stěžovateli v obdobné věci vyhověno a z něhož své oprávnění bez dalšího dovozuje, ačkoliv se v něm výslovně také uvádí, že: "rozhodnutí (pozn. o přiznání náhrady nákladů exekuce) nelze považovat za protiústavní, stejně jako by ústavnímu pořádku nemusela odporovat ani odlišná řešení podobné situace." Závěr obecných soudů, že stěžovatel má právo pouze na prokázané náklady exekuce, které mu vznikly v souvislosti se změnou exekutora, proto není v rozporu s ústavním pořádkem, a vzhledem k výše uvedenému jej stěžovatel mohl očekávat. Výklad podústavních norem přísluší až na výjimky obecným soudům. Nyní souzená věc výjimkou opodstatňující kasační zásah ze strany Ústavního soudu zjevně není.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1770/17-1)