# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1749/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1749/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:4.US.1749.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 13. 7. 2007
- Datum zveřejnění: 26. 7. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
- Klíčová slova: opravný prostředek - mimořádný
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 237 odst.1 písm.c

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stručně odůvodněnou ústavní stížností domáhá se stěžovatel zrušení shora uvedeného rozhodnutí dovolacího soudu v přesvědčení, že jím podané dovolání mělo být věcně projednáno a shledáno důvodným; nestalo-li se tak, bylo dle stěžovatele postupem Nejvyššího soudu zkráceno jeho právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Důvody, pro které Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl, jsou přehledně a zcela srozumitelně v jeho usnesení vyloženy; Ústavní soud - nemaje potřebu cokoliv k nim dodávat - na tyto pro jejich správnost odkazuje. Porušení jakéhokoliv stěžovatelova ústavně zaručeného práva shledáno nebylo; ústavní stížnost je pouhou polemikou se závěry, k nimž dospěl dovolací soud v důsledku bezchybné aplikace relevantních ustanovení procesních předpisů, jejichž ústavní konformita nebyla ani zpochybněna, ani Ústavním soudem shledána. K řečenému považuje Ústavní soud za vhodné dodat pouze tolik, že je věcí výlučně Nejvyššího soudu, aby v pozici vrcholného článku soustavy obecných soudů jakožto sjednocovatel judikatury těchto soudů sám v případech dovolání, jejichž přípustnost je podmíněna ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., uvážil, je-li mu v tomto mimořádném opravném prostředku předložena otázka zásadního právního významu. Uvedené uvážení zahrnuje v sobě především posouzení toho, byla-li takováto otázka dovolatelem (vůbec) formulována a v případě, že se tak stalo, má-li vskutku dle mínění Nejvyššího soudu (nikoliv dovolatele) zásadní právní význam. Ingerence Ústavního soudu do těchto úvah vymyká se z pravomoci Ústavního soudu, jenž by jako orgán ochrany ústavnosti mohl (a musil) napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu zrušit jedině v situaci, kdyby ústavní stížností napadené rozhodnutí vykazovalo rysy protiústavnosti (např. pro jeho svévolnost, pro nedostatek jeho odůvodnění či z jiných ústavní úrovně dosahujících vad vytýčených konsolidovanou a všeobecně dostupnou judikaturou Ústavního soudu). Pouhý nesouhlas stěžovatele s právními názory dovolacího soudu porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny založit nemůže.

Z uvedených důvodů bylo proto podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1749/07-1)