# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1691/13 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: IV.ÚS 1691/13 - ECLI: ECLI:CZ:US:2013:4.US.1691.13.2 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 6. 6. 2013 - Datum zveřejnění: 20. 6. 2013 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci - Klíčová slova: náklady řízení - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 142 odst.1, § 150, § 202 odst.2 ## Výrok Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. ## Odůvodnění Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), resp. čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí. Z napadeného rozsudku připojeného k ústavní stížnosti vyplynulo, že Okresní soud v Ostravě vyhověl žalobě stěžovatelky a zavázal žalovaného Radima Kubíka povinností zaplatit jí částku 1 008 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a uhradit náklady řízení ve výši 2 247 Kč (výrok II.). Z odůvodnění náhradově nákladového výroku je zřejmé, že přiznaná částka představovala náklady za zaplacený soudní poplatek, náklady právního zastoupení ve výši jednonásobku vymáhané jistiny a náhradu hotových výdajů za dva úkony vč. příslušné daně z přidané hodnoty. V ústavní stížnosti stěžovatelka rozhodnutí soudu oponovala, bližší obsah její argumentace netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť je stěžovatelce, účastníku řízení i tavnímu soudu známa. S ústavní stížností stěžovatelka spojila návrh na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu, který odůvodnila nejednotným, dle jejího názoru často i svévolným, rozhodováním obecných soudů v bagatelních věcech. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud opakovaně konstatuje, že zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti je dána také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou. Tak je tomu i v projednávané věci. Argumentačně shodnými ústavními stížnostmi, kterými stěžovatelka brojila proti náhradově nákladovým výrokům rozsudků obecných soudů vydaných v obdobných sporech, se Ústavní soud ve svých senátech opakovaně zabýval a právní názor na soudní výklad ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. z něho plynoucí pravidlo, dle něhož lze úspěšné procesní straně přiznat náhradu toliko účelně vynaložených nákladů, jakož i ustanovení § 150 o. s. ř. zakotvující moderační právo soudu, v těchto věcech shledal ústavně konformním. Svůj neměnný postoj k dané právní problematice Ústavní soud vyjádřil v mnoha ze svých předchozích rozhodnutí, v nichž podrobně vyložil, z jakých důvodů nemůže argumentace stěžovatelky obstát (srov. zejména nález sp. zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 či usnesení sp. zn. I. ÚS 348/13 ze dne 25. 3. 2013, stejně jako nález I. ÚS 988/12 ze dne 25. 7. 2012 ve kterém byly pro obecné soudy vytýčeny možnosti, jak v bagatelních formulářových věcech rozhodovat v souladu s kautelami ústavnosti o účelnosti vynaložených nákladů řízení; všechna citovaná rozhodnutí dostupná v el. podobě na http://nalus.usoud.cz). Rozhodovací důvody jsou pregnantně v citovaných nálezech i odmítacích usneseních Ústavního soudu vyloženy, stěžovatelce i účastníku řízení jsou nepochybně známy, a proto na ně postačí pouze odkázat. Co se týče návrhu stěžovatelky na zrušení v záhlaví uvedeného ustanovení občanského soudního řádu, jedná se o návrh akcesorický, který sdílí osud ústavní stížnosti, což plyne i z ustálené judikatury Ústavního soudu (srov. např. usnesení III. ÚS 4633/12 ze dne 10. 1. 2013). Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení. Návrh na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. Ústavní soud odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1691/13-2)