# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1691/11

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1691/11
- ECLI: ECLI:CZ:US:2011:4.US.1691.11.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 2. 8. 2011
- Datum zveřejnění: 16. 8. 2011
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na odškodnění za rozhodnutí nebo úřední postup
- Klíčová slova: škoda/náhrada, škoda/odpovědnost za škodu, odpovědnost/orgánů veřejné moci
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.3; 40/1964 Sb., § 415, § 441; 82/1998 Sb., § 13

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou, ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů. Tvrdil, že jimi bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva, zakotveného v čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Mělo se tak stát stručně shrnuto tím, že v důsledku nikoliv včasného odstranění záznamu o jeho odsouzení v Rejstříku trestů mu vznikla (pro nesplnění smluvní podmínky ze smlouvy o převodu práv k užitnému vzoru) škoda, za níž dle přesvědčení stěžovatele nese pro uvedené ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odpovědnost stát.

Stěžovatel nejprve popsal průběh celého sporu a v ústavní stížnosti předestřel Ústavnímu soudu námitky, předložené předtím již shodně v odvolání podaném Městskému soudu v Praze. Tvrdil, že pokud smluvními podmínkami smlouvy o převodu práv k užitnému vzoru bylo i ujednání o tom, že předloží do tří dnů od podpisu smlouvy druhé smluvní straně čistý výpis z rejstříku trestů, jakož i o tom, že v případě porušení jakéhokoliv ustanovení smlouvy nebude mít nárok na vyplacení sjednané ceny převodu, potom právě v důsledku kritizovaného jednání státu porušil smluvní povinnost a došlo k uplatnění pro něj nepříznivých právních následků, zakládajících škodu. V důsledku těchto svých tvrzení se posléze domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí. Z těchto důvodů není ani povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny [srov. nálezy sp. zn. III. ÚS 126/04, III. ÚS 303/04, II. ÚS 539/02, IV. ÚS 221/04 a další (viz i u ostatních odkazovaných rozhodnutí Ústavního soudu internetové stránky nalus.usoud.cz)].

Z obsahu odůvodnění napadených rozsudků se podává, že obecné soudy se s argumenty stěžovatele náležitě přezkoumatelným způsobem vypořádaly. V odůvodnění jejich rozsudků rozvedené závěry, vyplývající z § 415 ve spojení s § 441 občanského zákona, a stejně tak i poukaz na subsidiaritu uplatnění nároku na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci z pohledu ústavněprávního obstojí. Takto postačí na argumentaci obecných soudů jako na ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR) odkázat.

O aplikaci jednoduchého práva, která se jeví v daných souvislostech svévolnou, argumentačně vybudovanou bez přesvědčivého a konzistentního racionálního logického odůvodnění, pročež ji objektivně není možno akceptovat, se v daném případě evidentně nejedná (srov. k tomuto kupř. nálezy ve věci sp. zn. III. ÚS 126/04, III. ÚS 303/04, II. ÚS 539/02, IV. ÚS 221/04 a další).

Vycházeje z uvedeného, Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele, a proto stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1691/11-1)