# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1638/10

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1638/10
- ECLI: ECLI:CZ:US:2010:4.US.1638.10.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 22. 6. 2010
- Datum zveřejnění: 8. 7. 2010
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně; právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy
- Klíčová slova: reklama/komerční sdělení, televizní a rozhlasové vysílání, pokuta, správní soudnictví
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.2, čl. 36 odst.2; 40/1995 Sb., § 5d odst.3, § 8a odst.3 písm.f, § 8a odst.7 písm.a

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 36 odst.1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a ústavních zásad zakotvených v čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 4 Listiny, v záhlaví označená rozhodnutí správních soudů.

Prvým z označených rozhodnutí byla s podrobným zdůvodněním zamítnuta kasační stížnost stěžovatele proti druhému z označených rozhodnutí, jímž byla zamítnuta správní žaloba stěžovatele, jíž se tento domáhal zrušení rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen "RRTV"), kterým mu byla uložena pokuta ve výši 100.000,- Kč za porušení povinností stanovených ustanovením § 5d odst. 3 zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy, podle něhož musí reklama na doplněk stravy obsahovat zřetelný text "doplněk stravy".

Porušení shora uvedených základních práv stěžovatel v podstatě spatřuje v tom, že oba správní soudy "nectily při svém postupu v předmětné věci zásadu zákonnosti při uplatňování státní moci", neboť při svém rozhodování nijak nezohlednily fakt, že pokuta byla stěžovateli správním orgánem uložena podle neexistujícího ustanovení zákona, kterýžto postup je v rozporu s ústavní zásadou vyjádřenou v čl. 2 odst. 2 a 3 i v čl. 4 Listiny.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Zásah do základních práv stěžovatele napadeným rozhodnutími zjištěn nebyl. Dle přesvědčení Ústavního soudu kasační soud, jehož rozhodnutím se Ústavní soud nejprve zabýval, v potřebném rozsahu logickým, přesvědčivým a přezkoumatelným, tj. ústavně souladným, způsobem vyložil důvody, proč nepřisvědčil námitce stěžovatele o nicotnosti rozhodnutí RRTV. Jakkoli totiž je pod bodem 2. výroku tohoto rozhodnutí uvedeno skutečně neexistující ustanovení zákona o regulaci reklamy [§ 8 odst. 3 písm. f) a § 8 odst. 7 písm. b) cit. zákona], je na druhé straně ze záhlaví rozhodnutí i z obsahu jeho zdůvodnění zcela zjevné, podle jakých ustanovení [§ 8a odst. 3 písm. f) a § 8a odst. 7 písm. a) cit. zákona], kromě aplikovaného ustanovení § 5d odst. 3, správní orgán dále postupoval a je tak evidentní, že šlo, jak to také vyhodnotil Nejvyšší správní soud, o zřejmou chybu v psaní (překlep), která, jak dodává Ústavní soud, je odstranitelná postupem podle § 70 správního řádu. Na odůvodnění kasačního soudu, Ústavním soudem akceptované, lze tak zcela odkázat a zároveň také připomenout roli Ústavního soudu, stanovenou čl. 83 Ústavy ČR.

Ústavní soud tak uzavírá, že porušení základních práv stěžovatele nezjistil, a proto z uvedených důvodů jeho návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1638/10-1)