# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1631/13

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1631/13
- ECLI: ECLI:CZ:US:2013:4.US.1631.13.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 17. 6. 2013
- Datum zveřejnění: 1. 7. 2013

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 16. 5. 2013, doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 5. 2013, se stěžovatel s tvrzením o porušení práv ústavně zaručených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení shora označeného usnesení, jímž Městský soud v Praze odmítl stěžovatelův návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve smyslu ustanovení § 174a zákona č. 6/2002 Sb.

Dříve, než se může Ústavní soud zabývat věcným přezkumem stěžovaného rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické ... osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.

Stěžovatel však v projednávané věci právně zastoupen není, přestože na tento nedostatek byl opakovaně (od roku 2007 v desítkách případů) upozorňován s poučením, že tato vada, resp. její neodstranění ve stanovené lhůtě, je důvodem k odmítnutí podané ústavní stížnosti. Ústavní soud tak nemá pochybnost o tom, že stěžovatel byl seznámen s požadavky kladenými zákonem na zahájení řízení o ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti, stejně tak byl opakovaně uvědomen i o tom, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu, je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

Za dané situace tak i v tomto řízení Ústavní soud shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1631/13-1)