# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1589/08

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1589/08
- ECLI: ECLI:CZ:US:2008:4.US.1589.08.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 24. 7. 2008
- Datum zveřejnění: 1. 10. 2008
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: náklady řízení
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 150, § 142 odst.2, § 148 odst.1

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozsudků ve výrocích týkajících se nákladů řízení a povinnosti k úhradě nákladů České republice. Uvedl, že dle jeho přesvědčení v řízení o žalobě, kterou nezavinil, byl v převážné míře úspěšný - v 74,74 %, a proto mu v tomto rozsahu měla být přiznána náhrada nákladů řízení proti žalobcům, ve stejném poměru mělo být rozhodnuto i o povinnosti uhradit výdaje státu. Sám své náklady vyčíslil celkovou výší 31.125,- Kč, žalobci měli úspěch v části, která by odpovídala nákladům 4.500,- Kč. Proto rozhodnutí o tom, že žádný z účastníků na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně i v odvolacím řízení nemá právo považuje za nesprávná, stejně jako aplikaci § 150 občanského soudního řádu, kterou použil odvolací soud, když výroky rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever o nákladech potvrdil a náklady odvolání žádnému z účastníků nepřiznal.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu citovaných rozsudků bylo zjištěno, že odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně na základě odvolání žalobců i žalovaného, nyní stěžovatele, a opodstatněně napadené výroky o nákladech řízení účastníků i českého státu potvrdil. V odůvodnění rozsudku pak vyložil, proč pro rozhodnutí, jímž žádnému z účastníků, tedy ani žalovanému, nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, je vedle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu nutno aplikovat i ustanovení § 150 občanského soudního řádu. Podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu nebyla náhrada nákladů řízení žalovanému přiznána proto, že jeho úspěch v předmětném řízení byl pouze částečný. I když se ubránil proti žalobě ve větším rozsahu, nelze přehlédnout, že to byl žalovaný, který do vlastnických práv žalobců zasahoval, že některé zásahy až po podání žaloby ustaly a že závěr o rozsahu rušení sousedských vztahů větvemi stromů závisel na posouzení soudem po zhodnocení provedených důkazů. Proto i tyto důvody hodné zvláštního zřetele, jež má na mysli § 150 občanského soudního řádu, opodstatňují výrok o nepřiznání nákladů řízení žalovanému proti žalobcům. Pokud jde o povinnost k úhradě nákladů, vynaložených na znalečné ze státních prostředků v průběhu řízení, pak i zde soudy rozhodly ve smyslu § 148 odst. 1 občanského soudního řádu dle výsledků řízení a rozhodnutí ve věci samé a v souladu s výše uvedenými skutečnostmi, z nichž vycházely ve výrocích o nákladech řízení účastníků.

I když stěžovatel neuvedl, v oblasti jakých práv se cítí napadenými rozsudky dotčen, s ohledem na výše uvedené nutno konstatovat, že je jeho návrh na zrušení stížností napadených výroků soudů zjevně neopodstatněný. Proto byl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1589/08-1)