# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1573/25

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1573/25
- ECLI: ECLI:CZ:US:2025:4.US.1573.25.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 3. 6. 2025
- Datum zveřejnění: 16. 7. 2025

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Dne 27. 5. 2025 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti v záhlaví uvedeným usnesením obecných soudů s tvrzením, že bylo porušeno stěžovatelovo "ústavně zaručené právo na férové řízení a právo na ochranu majetku a ústavně zaručené právo na efektivní ochranný prostředek".

2. Dříve než se Ústavní soud může meritorně zabývat ústavní stížností, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Pokud tyto náležitosti nejsou splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

3. Návrh stěžovatele trpí zjevnými vadami, zejména v něm chybí podstatná obsahová náležitost návrhu, neboť z něj není patrno, čeho se stěžovatel výslovně domáhá, obsahuje toliko obecné tvrzení o porušení jeho základních práv, není k němu přiložena předepsaná příloha. Stěžovatel informuje, že je aktuálně pracovně vytížen a ústavní stížnost "k doplní k výzvě Ústavního soud".

4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. IV. ÚS 1810/18, sp. zn. III. ÚS 532/20, sp. zn. IV. ÚS 3497/20). Stěžovatel i nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti.

5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o náležitostech ústavní stížnosti dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli informace o obsahu ústavní stížnosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.

6. Ústavní soud se z výše uvedených důvodů - obdobně jako ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 1962/19, sp. zn. I. ÚS 1168/20, sp. zn. II. ÚS 1376/20, sp. zn. I. ÚS 1745/20, sp. zn. IV. ÚS 1897/20, sp. zn. IV. ÚS 2169/22, sp. zn. I. ÚS 98/23, sp. zn. III. ÚS 765/24, sp. zn. II. ÚS 680/25, sp. zn. IV. ÚS 1318/25 a mnoha dalších (srov. rozhodnutí v těchto věcech, která jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) - uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1573/25-1)