# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1567/10

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1567/10
- ECLI: ECLI:CZ:US:2010:4.US.1567.10.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 6. 2010
- Datum zveřejnění: 19. 7. 2010
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně; právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění; právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na zákonného soudce
- Klíčová slova: opatření/pořádkové, pokuta
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 38 odst.1, čl. 36 odst.1; 37/1992 Sb., § 6 odst.2 písm.o; 99/1963 Sb., § 157 odst.2, § 200de

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 31. května 2010, která splňuje formální podmínky stanovené pro její věcné projednání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro jejich zásah do práv zajištěných čl. 2 odst. 2 , čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 2 odst. 3 a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")

Z předložené ústavní stížnosti se zjišťuje, že rozhodnutím soudu prvního stupně byla stěžovatelce uložena pořádková pokuta ve výši 4 000,- Kč podle ustanovení § 200de o. s. ř. za to, že přes výzvy nepředložila soudu požadované listiny dle ustanovení § 38i odst. 1 obchodního zákoníku do Sbírky listin. Odvolací soud pak na základě odvolání stěžovatelkou podaného, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítala, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, na soudní ochranu a na zákonného soudce a soudy podle názoru stěžovatelky neposkytly ochranu jejím právům. Porušení svých tvrzených základních práv stěžovatelka spatřovala v tom, že pokuta jí byla uložena soudní tajemnicí, čímž došlo k nesprávnému obsazení soudu.

Ústavní soud přezkoumal stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud opakovaně judikuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy) a tudíž není ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].

Ústavní soud konstatuje, že obsahem ústavní stížnosti je toliko polemika stěžovatelky s rozhodovacími důvody obecných soudů. Stěžovatelka netvrdí nesprávnost požadavku na doložení listin a napadá pouze skutečnost, že rozhodnutí bylo vydáno soudním tajemníkem. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že se celou věcí odpovídajícím způsobem zabýval a své rozhodnutí náležitě odůvodnil včetně posouzení, zda soudní tajemník byl oprávněn vydat rozhodnutí o uložení pokuty.

Stěžovatelka podala ve věci uložení pořádkové pokuty podle ustanovení § 200de o. s. ř. i ústavní stížnosti vedené Ústavním soudem pod sp. zn. II. ÚS 1151/10, III. ÚS 1491/10 a I. ÚS 1566/10. Ve všech těchto případech byly ústavní stížnosti odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. Čtvrtý senát Ústavního soudu se ztotožňuje se závěry uvedenými v usneseních o odmítnutí ústavní stížnosti vydaných pod uvedenými spisovými značkami a neshledal důvodu k jejich změně.

Pokud pak stěžovatelka nesouhlasí se závěry, učiněnými ve věci rozhodujícími soudy, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněných Listinou a Úmluvou.

Ústavní soud k celé věci připomíná, že v posuzované věci jde o tzv. bagatelní částku, která často jen pro svou výši není schopna současně představovat porušení základních práv a svobod, přičemž ani námitky stěžovatelkou vznesené nebyly způsobilé posunout věc do ústavněprávní roviny (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 25. srpna 2004 sp. zn. III. ÚS 405/04 a ze dne 29. ledna 2008 sp. zn. II. ÚS 142/08 dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1567/10-1)