# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1560/08

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1560/08
- ECLI: ECLI:CZ:US:2008:4.US.1560.08.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 9. 2008
- Datum zveřejnění: 22. 10. 2008
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: škoda/náhrada
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 132, § 120

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatelky se domáhaly zrušení výše označeného rozsudku, kterým bylo zamítnuto jejich dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil mezitímní rozsudek o opodstatněnosti žaloby pozůstalých na náhradu škody způsobené zemřelému při práci, a to v rozsahu poloviny základu nároku. Vyslovily přesvědčení, že nejen rozhodnutím Nejvyššího soudu, ale také rozsudkem Městského soudu v Praze a předchozím rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 1 bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), když nebyly provedeny všechny potřebné důkazy o pracovních podmínkách u zaměstnavatele zemřelého. Z uvedených důvodů navrhly zrušení všech rozhodnutí, která se odpovědností žalovaného za úraz zemřelého zabývala.

Dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny. Kromě toho Ústavní soud v uvedené souvislosti ve své judikatuře zaujal stanovisko, podle kterého z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.); jestliže obecné soudy respektují kautely dané ustanovením § 132 občanského soudního řádu, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů provedené obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval.

Uvedené konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc. Nalézací i odvolací soud, jakož i Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. dubna 2008 č. j. 21 Cdo 1117/2007-240, při posuzování předmětné věci respektovaly kautely plynoucí z občanského soudního řádu, svoje rozhodnutí řádně, přiléhavě a vyčerpávajícím způsobem odůvodnily, přičemž reagovaly na argumentaci, která je shodná s obsahem ústavní stížnosti. Napadeným rozhodnutím pak soud dovolací neporušil ani zákaz libovůle (čl. 2 odst. 3, 4 Ústavy, čl. 2 odst. 2, 3 Listiny) ani základní právo na řádný proces (čl. 36 a násl. Listiny).

Z těchto důvodů nutno považovat návrh stěžovatelek na zrušení v ústavní stížnosti napadeného rozhodnutí za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1560/08-1)