# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1517/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1517/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:4.US.1517.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 9. 7. 2007
- Datum zveřejnění: 17. 9. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces; základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
- Klíčová slova: náklady řízení, výkon rozhodnutí, řízení/zastavení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 11 odst.1; 120/2001 Sb., § 87, § 89; 99/1963 Sb., § 268, § 271

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Formálně bezvadným návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví označené usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo co do základu nároku (nikoliv výše) potvrzeno tamtéž uvedené a návrhem stěžovatele rovněž napadené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ve výroku o nákladech exekutora (tj. stěžovatele), dle něhož je povinný v předmětné exekuční věci povinen nahradit stěžovateli přesně vyčíslené náklady exekuce, jež byla (z důvodu, že výtěžek nepostačí ani ke krytí jejích nákladů) zastavena.

Těmito rozhodnutími obecných soudů se stěžovatel cítí být dotčen v základních právech plynoucích z čl. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Porušení předmětných práv spatřuje stručně shrnuto v tom, že se mu nedostalo spravedlivé odměny, když nemělo být zohledněno kritérium procesního (ne)zavinění oprávněného, přičemž došlo k založení nerovnosti mezi jím jako (soukromým) exekutorem a soudci provádějícími výkon rozhodnutí. Uvedené námitky v rovině ústavněprávní argumentace opřel taktéž o poukaz na nálezy Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 372/04 a I. ÚS 290/05. V důsledku těchto tvrzení se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud shora označená usnesení obecných soudů nálezem zrušil.

Dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

Poté co posoudil námitky stěžovatelem předložené, dospěl Ústavní soud k závěru, že nelze přisvědčit jeho názoru o tom, že by obecné soudy interpretovaly relevantní rámec jednoduchého práva dopadající na předmětnou věc v rozporu s jeho ústavně zaručenými základními právy. K meritu věci potom odkazuje na stanovisko pléna Pl. ÚS - st. 23/06 ze dne 12. září 2006, jímž je senát při své rozhodovací činnosti a tedy i v tomto případě vázán. Tímto stanoviskem přitom (mimo jiné) reagovalo plénum Ústavního soudu na nálezy stěžovatelem uváděné na podporu jím předložených tvrzení. Dle jeho výrokové části "Není porušením čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže obecný soud při rozhodování o nákladech exekuce v případě, že je exekuce zastavena pro nedostatek majetku na straně povinného a na straně oprávněného nelze shledat procesní zavinění za zastavení exekuce (při respektování požadavku náležité opatrnosti a uvážlivosti), přizná exekutorovi náhradu nákladů řízení vůči povinnému." Z důvodu, že předmětné stanovisko bylo vydáno na základě podnětu II. senátu, který posléze rozhodoval o obdobně konstruované ústavní stížnosti stěžovatele (§ 23 zákona č. 182/1993 Sb.), postačí na argumenty v něm obsažené, jež jsou takto stěžovateli dostatečně (i pro celou řadu dalších usnesení Ústavního soudu jemu adresovaných) známy, pro stručnost odkázat.

Z obsahu odůvodnění napadených usnesení podává se, že obecné soudy zavinění na straně oprávněného neshledaly, přičemž tento závěr stěžovatel ve svém návrhu ani nerozporuje. Nedošlo tak jimi k zásahu do shora označených základních práv.

Proto byl návrh stěžovatele posouzen jako zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1517/07-1)