# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1497/15

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1497/15
- ECLI: ECLI:CZ:US:2015:4.US.1497.15.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 23. 6. 2015
- Datum zveřejnění: 31. 3. 2016
- Dotčené předpisy: 177/1996 Sb., § 14b odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

## Odůvodnění

Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhuje zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho základní právo ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle něhož jsou si všichni účastníci v řízení rovni.

Napadeným usnesením okresního soudu byly zamítnuty námitky stěžovatele, městského úřadu, jako oprávněného proti příkazu k úhradě nákladů exekuce vydanému soudním exekutorem JUDr. Ivo Luhanem. Tímto příkazem bylo rozhodnuto, že povinný je povinen nahradit oprávněnému náklady exekuce ve výši 484,- Kč. Soudní exekutor vycházel při svém rozhodování z ustanovení § 14b advokátního tarifu, podle kterého ve věcech výkonu rozhodnutí, je-li vymáháno peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000,- Kč, činí pro účely stanovení náhrady nákladů řízení sazba odměny za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a za sepsání návrhu na zahájení řízení 100,- Kč za každý z těchto úkonů.

Stěžovatel má za to, že pokud exekutor a následně i obecný soud aplikoval na posuzovaný případ ustanovení § 14b odst. 2 advokátního tarifu, nejednali v souladu s ústavně zaručeným principem rovnosti účastníků řízení. Nerovnost spatřuje stěžovatel zejména ve skutečnosti, kdy případné náklady na straně povinné by byly stanoveny obecným způsobem zejména podle § 7 dotčené vyhlášky, tj. pokud jde o první dva úkony právní služby, byla by odměna na straně povinné v tomto případě v jedenáctinásobné výši oproti výši odměny na straně oprávněné. Pro uvedenou nerovnost nelze podle stěžovatele dohledat rozumný důvod. Stěžovatel rovněž odmítá, že by se na jeho straně jednalo o úkony jednoduché a typově shodné.

Soudem přiznaná částka neodpovídá ani zákonnému principu o náhradě všech účelně vynaložených nákladů, přičemž nelze myslet vážně, že by částka 484,- Kč odpovídala skutečně vynaloženým nákladům.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh podaným někým zjevně neoprávněným.

Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Čtvrtý senát Ústavního soudu podotýká, že prakticky totožnými ústavními stížnostmi téhož stěžovatele se v minulosti již zabýval (usnesení sp. zn. IV. ÚS 952/15 a sp. zn. IV. ÚS 1142/15), přičemž na svých závěrech nemá čeho měnit a pro stručnost na uvedená rozhodnutí odkazuje. Projednávaná ústavní stížnost nebyla podána Městem Sokolov, nýbrž jeho městským úřadem, který na rozdíl od města, jehož je orgánem, není právnickou osobou, a proto není osobou oprávněnou podat ústavní stížnost.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným odmítnuta. Stěžovatelův návrh na zrušení ustanovení § 14b odst. 2 advokátního tarifu jako návrh akcesorický podle ustálené judikatury Ústavního soudu sdílí právní osud ústavní stížnosti, a proto byl také odmítnut.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1497/15-1)