# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1492/26

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1492/26
- ECLI: ECLI:CZ:US:2026:4.US.1492.26.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 3. 8. 2026
- Datum zveřejnění: 1. 9. 2026
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
- Klíčová slova: dovolání, opravný prostředek - mimořádný
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 237, § 236, § 238 odst.1 písm.e

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Stěžovatel se s odvoláním na porušení jeho práv podle čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 1, čl. 4, čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí soudů.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel se žalobou pro zmatečnost podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 domáhal zrušení pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2024, jímž městský soud ukončil řízení o žalobním návrhu stěžovatele na zaplacení odškodnění ve výši 35 000 000 Kč podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Obvodní soud vyzval usnesením ze dne 26. 11. 2025 stěžovatele k odstranění vad žaloby, neboť neobsahovala náležitosti podle § 232 odst. 1 občanského soudního řádu. Stěžovatel podáním ze dne 1. 12. 2025 vady žaloby neodstranil, pouze kritizoval soud za jeho postup v řízení. Obvodní soud proto žalobu stěžovatele napadeným usnesením podle § 43 odst. 2 občanského soudního řádu odmítl. Městský soud v Praze rozhodnutí obvodního soudu o neprojednatelnosti žaloby napadeným usnesením potvrdil.

3. Ústavní soud se podanou ústavní stížností nejprve zabýval z hlediska splnění procesních podmínek její přijatelnosti, tedy jestli vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že jde o návrh nepřípustný, a proto jej odmítl.

4. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž též plyne princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci.

5. V souladu se zákonnou úpravou občanského soudního řádu a judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. usnesení ze dne 9. 10. 2015 sp. zn. 21 ICdo 6/2015, ze dne 3. 2. 2021 sp. zn. 29 Cdo 97/2021, ze dne 21. 12. 2023 sp. zn. 29 Cdo 2602/2023) usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání proti usnesení o odmítnutí žaloby pro zmatečnost, je ve smyslu § 230 odst. 3 občanského soudního řádu usnesením, proti němuž není přípustná žaloba pro zmatečnost. Přípustnost dovolání proti takovému usnesení proto není vyloučena § 238 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu. Dovolání v posuzované věci je tedy přípustné podle § 237 občanského soudního řádu, přičemž nelze pominout, že o možnosti podat mimořádný opravný prostředek byl stěžovatel řádně poučen v napadeném usnesení Městského soudu v Praze.

6. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až poté, co náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná, přičemž tato situace v posuzované věci nenastala.

7. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1492/26-1)