# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 143/05

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 143/05
- ECLI: ECLI:CZ:US:2005:4.US.143.05
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 21. 3. 2005
- Datum zveřejnění: 17. 12. 2007
- Předmět řízení: základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona; základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem)
- Klíčová slova: správní řízení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 4, čl. 38 odst.2; 71/1967 Sb., § 33

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 14. 3. 2005 se stěžovatelka domáhá jednak zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí správního orgánu z důvodu nepřezkoumatelnosti a dále brojí proti průtahům ve správním řízení v její věci vedeném pod výše uvedenou spisovou značkou, neboť se cítí dotčena na svých základních právech garantovaných ustanoveními čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Výše citovaným rozhodnutím zamítl Krajský úřad Královéhradeckého kraje žádost stěžovatelky o udělení oprávnění k provozování stanice technické kontroly.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky pro její projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR představuje procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod. Z ustanovení § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, lze vyvodit, že ústavní stížnost je subsidiárním prostředkem k ochraně základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. V ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributu ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení).

Ústavní soud v daném případě vychází z tvrzení stěžovatelky, že podala proti v záhlaví citovanému rozhodnutí dne 19. 1. 2005 odvolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Vzhledem k této skutečnosti je podání ústavní stížnosti předčasné, a vzhledem k výše uvedenému, pokud by Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí předtím, než o něm rozhodne příslušný správní orgán (Ministerstvo dopravy a spojů ČR), zasáhl by tak do jeho rozhodovací činnosti a nedodržel by tak princip subsidiarity ústavní stížnosti, jak shora uvedeno.

Pokud jde o tu část ústavní stížnosti, v níž stěžovatelka brojí proti zbytečným průtahům ve správním řízení a navrhuje, aby Ústavní soud "předběžným opatřením" uložil správnímu orgánu nepokračovat v průtazích, je třeba konstatovat, že od 1. 1. 2003 nabyl účinnosti zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, který zakotvuje v ustanovení § 79 a násl. procesní ochranu (žalobu) jednotlivci proti nečinnosti správního orgánu. Touto žalobou se může stěžovatelka obrátit k příslušnému krajskému soudu ve lhůtě dle § 80 odst. 1 citovaného zákona s tím, aby soud uložil rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí a stanovil k tomu přiměřenou lhůtu. Vzhledem k této skutečnosti, kdy existuje v právním řádu efektivní prostředek sloužící k nápravě situace vzniklé průtahy v řízení před správními orgány, považuje Ústavní soud za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti proti zbytečným průtahům ve správním řízení vyčerpání tohoto procesního prostředku (srov. např. IV. ÚS 636/02).

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než stěžovatelčin návrh, aniž by vyzýval k odstraňování vad podání, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný odmítnout.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-143/05-05)