# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1402/17

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1402/17
- ECLI: ECLI:CZ:US:2017:4.US.1402.17.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 13. 6. 2017
- Datum zveřejnění: 7. 7. 2017
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: vykonatelnost/odklad, exekuce, odůvodnění
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 120/2001 Sb., § 54 odst.3; 99/1963 Sb., § 266 odst.1, § 157 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 13. 2. 2017, č. j. 17 Co 54/2017-75, potvrdil usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 12. 12. 2016, č. j. 38 EXE 6/2016-58, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele jako povinného na odklad exekuce k vymožení peněžité pohledávky ve výši 96 000 Kč s příslušenstvím. Proti rozhodnutí odvolacího soudu se stěžovatel brání ústavní stížností podanou dne 9. 5. 2017 a navrhuje jeho zrušení; namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který spatřuje v nedostatečném odůvodnění napadeného usnesení.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy obecných soudů a nepředstavuje další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Pro přezkum Ústavním soudem není sama o sobě rozhodná věcná správnost či konkrétní odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, nýbrž výhradně dodržení ústavního rámce jejich činnosti - žádné pochybení tohoto druhu neshledal.

Odvolací soud nemohl zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatele. Své rozhodnutí odůvodnil ústavně konformním způsobem, logicky a srozumitelně vysvětlil důvody, které jej vedly k potvrzení rozhodnutí o zamítnutí návrhu na odklad exekuce. Vyšel z toho, že stěžovatel návrh na odklad exekuce postavil na § 54 odst. 3 e. ř. ve spojení § 266 odst. 1 o. s. ř. - tvrdil, že se v důsledku špatného zdravotního stavu přechodně nachází v situaci, kdy by neprodlený výkon rozhodnutí mohl mít pro něj zvláště nepříznivé následky.

Odvolací soud této argumentaci nepřisvědčil; vyložil, že v případě stěžovatele nejde o stav přechodný, nýbrž dlouhodobý a neměnný, neboť jeho pracovní neschopnost trvá od června 2015 a nadále pokračuje. Na tuto okolnost přitom ve svých
podáních opakovaně poukazoval sám stěžovatel, a soudu proto nelze vytýkat, že v tomto směru neprováděl další dokazování, jak stěžovatel namítá v ústavní stížnosti. Soudy mimoto zohlednily, že stěžovatel má ještě další majetek, který může být postižen exekucí bez ohledu na jeho zdravotní stav - spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1402/17-1)