# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1401/16

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1401/16
- ECLI: ECLI:CZ:US:2016:4.US.1401.16.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 16. 6. 2016
- Datum zveřejnění: 1. 7. 2016
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti kasačnímu rozhodnutí
- Dotčené předpisy: 150/2002 Sb., § 110 odst.1, § 104 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

## Odůvodnění

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti ze dne 2. 5. 2016 navrhovala zrušení výroku č. II. v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým jí nebyla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Stěžovatelka se rovněž domáhala zrušení ustanovení § 104 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, které jí nedovoluje podat kasační stížnost pouze do výroku o nákladech řízení. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost neobsahovala žádné další odůvodnění, nebyla k ní přiložena speciální plná moc k zastupování před Ústavním soudem a rovněž chyběla kopie ústavní stížností napadeného rozhodnutí, vyzval Ústavní soud právního zástupce stěžovatelky k odstranění těchto vad ústavní stížnosti, a to výzvou ze dne 23. 5. 2016.

V podání ze dne 3. 6. 2016, které bylo téhož dne doručeno Ústavnímu soudu, právní zástupce stěžovatelky uvedl, že napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze bylo rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2016, č. j. 6 As 60/2016-23, který byl k tomuto podání rovněž připojen, zrušeno a věc se vrátila městskému soudu k dalšímu řízení. Za této situace stěžovatelka nemůže napadat rozhodnutí, které bylo již Nejvyšším správním soudem zrušeno, a proto bere svoji ústavní stížnost v celém rozsahu zpět. Právní zástupce stěžovatelky v předmětném podání dodává, že pro účely zpětvzetí stížnosti nezasílá speciální plnou moc k zastupování stěžovatelky, neboť "ta je ze zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu v šoku".

Za této procesní situace nebylo třeba ze strany Ústavního soudu, z důvodů procesní ekonomie, trvat na předložení speciální plné moci k zastupování před Ústavním soudem tak, aby byly naplněny veškeré právem předepsané náležitosti zpětvzetí ústavní stížnosti, neboť ústavní stížnost proti v záhlaví citovanému rozhodnutí Městského soudu v Praze je nepřípustná a proces odstraňování dané vady by zbytečně (neefektivně) prodlužoval řízení před Ústavním soudem. Jednou z podmínek pro zahájení řízení o ústavní stížnosti je mimo jiné předpoklad pravomocně skončeného předchozího řízení (§ 75 odst. 1 ve vztahu k § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Stěžovatelka však brojila proti rozhodnutí, které nenabylo právní moci, neboť bylo v celém rozsahu zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2016, č. j. 6 As 60/2016-23, a tím odpadl i samotný předmět řízení před Ústavním soudem.

Pro výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost jakožto návrh nepřípustný odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Návrh na zrušení § 104 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, jako návrh akcesorický sdílí právní osud ústavní stížnosti, a proto byl také odmítnut.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1401/16-1)