# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1395/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1395/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2014:4.US.1395.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 9. 6. 2014
- Datum zveřejnění: 24. 6. 2014
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: trestný čin, svědek/výpověď, hlavní líčení/čtení výpovědi svědka/spoluobviněného
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 141/1961 Sb., § 2 odst.5, § 2 odst.6, § 211 odst.2; 40/2009 Sb., § 175

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Dne 16. 4. 2012 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Její stěžejní námitkou je, že ve stěžovatelově věci došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a ve smyslu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel byl v řízení, z něhož vzešla ústavní stížností napadená rozhodnutí, uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu vydírání ve stadiu pokusu (spočívajícího v pokusu o zasunutí cizího předmětu do konečníku poškozeného), za což mu byl uložen trest odnětí svobody ve výši pěti roků.

Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména namítá, že nebyly naplněny podmínky pro aplikaci § 211 odst. 2 trestního řádu, když nadto takto čtená výpověď nebyla podle stěžovatele "podporována žádnými dalšími důkazy".

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ke stěžovatelovým námitkám - po prostudování spisového materiálu - Ústavní soud nad rámec odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí uvádí, že stěžovatel kromě obecných tezí neuvádí nic, co by aplikaci § 211 trestního řádu v této konkrétní věci odporovalo. Nadto se nevypořádává ani s osobnostním profilem poškozeného, ani se skutkovými okolnostmi případu (poškozený byl v tomto případě spoluvězněm a proto se nejeví problematickým, že se zveřejněním trestné činnosti, na něm páchané, váhal).

Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu (to v rozsahu směřujícím proti rozhodnutí dovolacího a odvolacího soudu). Ve vztahu k rozhodnutí nalézacího soudu je ústavní stížnost nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu (srov. čl. 87 odst. 1 písm. d/ Ústavy argumentem z opaku).

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1395/12-1)