# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1372/10

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1372/10
- ECLI: ECLI:CZ:US:2010:4.US.1372.10.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 31. 5. 2010
- Datum zveřejnění: 14. 6. 2010
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: otcovství/určení, pokuta, znalecký posudek, dokazování
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 53, § 127 odst.3, § 80 písm.a

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatelé svou ústavní stížností napadají, s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 10 odst. 1, 2, čl. 36 odst. 1, 2 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, jimiž jim byla v řízení o určení otcovství, vedeném proti jejich synovi Janu R. (jedná se o pseudonym), uložena pořádková pokuta za to, že se odmítli podrobit odběru vzorků, potřebných v daném řízení k vypracování soudem nařízeného znaleckého posudku metodou analýzy DNA.

Porušení shora označených základních práv spatřují stěžovatele v podstatě v tom, že obecné soudy nepřihlédly k jejich námitkám o tom, že na jejich straně jsou dány závažné subjektivní důvody, jež jim neumožňují příslušné vyšetření, resp. odběr podstoupit. Jsou přesvědčeni, že právě s ohledem na tyto důvody - obavy, že by odběrem a následnou metodou analýzy DNA mohlo být zjištěno, že Jan R. není biologickým synem stěžovatele a následkem takového zjištění ohrožení jejich rodinného soužití a zdravotního stavu - nelze splnění uložené povinnosti na nich vynucovat ukládáním pokut podle § 53 o. s. ř. Zároveň ve stížnosti popisují vztahy mezi nimi a synem, čímž se snaží vyvrátit závěr soudu o tom, že jednají ve shodě s ním. Z těchto a dalších v ústavní stížnosti rozvedených důvodů navrhují zrušení napadených rozhodnutí.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Zásah do základních práv stěžovatelů napadenými rozhodnutími zjištěn nebyl. Problematikou uložení pořádkové pokuty v souvislosti s odběrem biologických vzorků potřebných k podání znaleckého posudku podle § 127 odst. 3 o. s. ř. se Ústavní soud zabýval již mnohokrát. V nálezu ze dne 28. 2. 2008 sp. zn. I. ÚS 987/07, na jehož důvody lze i zde odkázat, přitom zdůraznil, že v řízení o určení otcovství je zájem dítěte znát své biologické rodiče předním hlediskem, které určuje i postup soudu v tomto sporném řízení tak, aby z iniciativy soudu (tedy v zásadě z jeho úřední povinnosti, vyplývající ze zásady vyšetřovací spojené jinak jen s řízením nesporným) byly opatřeny důkazy, které mohou objektivně zajistit řádné zjištění skutkového stavu věci. Takovým důkazem je bezesporu znalecký posudek. Protože v řízení o určení otcovství leží odpovědnost za řádné zjištění skutkového stavu nikoli na stranách sporu, ale na soudu, poskytuje ustanovení § 53 o. s. ř. předsedovi senátu (samosoudci) pořádkové opatření proti tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení, tedy brání soudu v konání jeho povinnosti spravedlivě věc projednat a rozhodnout. Hrubé ztěžování postupu řízení může mj. spočívat i v neuposlechnutí příkazu soudu, opírajícího se o ustanovení § 127 odst. 3 o. s. ř., podle něhož může soud uložit i jiné osobě než účastníku řízení dostavit se ke znalci, podrobit se zkoušce krve, případně něco vykonat a snášet, jestliže je to k podání znaleckého posudku třeba.

V posuzovaném případě dle přesvědčení Ústavního soudu obecné soudy v dostatečném rozsahu, přezkoumatelným, tj. ústavně souladným, způsobem vyložily, co je vedlo k uložení pořádkové pokuty. Stěžovatelé závažnost svých důvodů, pro které se odmítají podrobit odběru potřebných vzorků, relevantním způsobem nedoložili, jejich obavy, jak tomu nasvědčuje text ústavní stížnosti - "Dovedeno totiž ad absurdum..." - jeví se pouze jako obavy spekulativního rázu. Jejich námitky o šikanozním jednání soudu I. stupně, vztahující se k tomu, že soudem zvolené prostředky - pokuta každému z nich ve výši 50.000,- Kč a jejich použití proti osobám v pozici svědků a nikoliv prvotně vůči účastníku řízení zcela neodpovídají skutečnosti, neboť ke stanovení vymáhané povinnosti stěžovatelům přistoupil soud teprve po marném ukládání pořádkových pokut jejich synovi a uloženou pokutu ve výši 50 000,-Kč snížil odvolací soud v napadeném usnesení na částky 10.000,- Kč.

Ústavní soud tak uzavírá, že v posuzovaném případě nezjistil porušení práva stěžovatelů na soudní ochranu, nemohlo tak dojít ani k porušení dalších práv, jichž se stěžovatelé dovolávají, a proto z uvedených důvodů jejich návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1372/10-1)