# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1360/08

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1360/08
- ECLI: ECLI:CZ:US:2008:4.US.1360.08.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 13. 11. 2008
- Datum zveřejnění: 4. 12. 2008

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 2. 6. 2008 doručen faxový návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), který byl dne 4. 6. 2008 doplněn listinnou formou. Prostřednictvím tohoto návrhu se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozsudků obecných soudů.

V soudním řízení brojil žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu v Novém Bydžově ze dne 2. 5. 2007 č. j. D/025/07/MK, dle něhož se měl dopustit přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu tím, že při řízení automobilu překročil maximální povolenou rychlost o 13 resp. 10 km/h. Obecné soudy dospěly k závěru, že pro orgány veřejné správy je určující změření rychlosti vozidla policií či obecní policií. Měření provedené soukromým subjektem v procesu dokazování dle jejich názoru využít nelze.

V předmětné ústavní stížnosti brojí stěžovatelka proti té skutečnosti, že ač jí byla udělena Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví autorizace k výkonu úředního měření v oboru měření rychlosti silničních vozidel, nebyl výsledek jejího měření v dotčeném soudním řízení považován za relevantní důkaz. Stěžovatelka je podnikatelským subjektem, přičemž obecnými soudy provedený výklad zákona ji přímo ohrožuje na existenci. Obce i obecní policie, které uzavřely se stěžovatelkou smlouvu o pořizování důkazu o rychlosti vozidel jedoucích po pozemních komunikacích úředním měřením, tyto smlouvy vypovídají a stěžovatelka tak ztrácí možnost svého podnikatelského uplatnění. Současně s tím dochází též k poškozování jejího dobrého jména.

II.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Ustanovení § 27 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu stanovuje, že ústavní stížnost jsou oprávněny podat fyzické nebo právnické osoby podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byly účastníky, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno jejich základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Zákon o Ústavním soudu vymezuje okruh osob oprávněných k podání ústavní stížnosti tak, že ústavní stížnost může podat pouze osoba, jež byla účastníkem řízení. Z uplatnění ústavní stížnosti jsou tak vyloučeny všechny jiné subjekty.

Stěžovatelem nemůže být osoba, která účastníkem řízení před orgánem veřejné moci nebyla, a to ani v tom případě, že se sama za účastníka považuje a případně se cítí dotčena rozhodnutím orgánu veřejné moci. Nezbytnou podmínkou tedy je, aby taková osoba byla účastníkem původního řízení, a aby jako účastník rovněž vystupovala a jako s účastníkem s ní bylo jednáno (usnesení sp. zn. III. ÚS 137/96, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 6, Praha, C. H. Beck, 1997, str. 593 a násl.).

Jak je z výše uvedeného zřejmé, stěžovatelka v předmětném řízení vystupovala toliko jako subjekt, který účastníkovi řízení, tj. krajskému úřadu, poskytl podklady o provedeném odborném měření rychlosti vozidel na území obce a nelze jej tak považovat za účastníka řízení, kterým byl žalobce a příslušný krajský úřad.

Ústavnímu soudu tak nezbylo, než předmětnou ústavní stížnost dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1360/08-1)