# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1351/09

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1351/09
- ECLI: ECLI:CZ:US:2009:4.US.1351.09.2
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 16. 6. 2009
- Datum zveřejnění: 8. 7. 2009
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 237 odst.2 písm.a

## Výrok

Ústavní stížnost a s ní spojené návrhy se odmítají.

## Odůvodnění

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení čl. 37 odst. 3 a odst. 3 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Svoji ústavní stížnost spojil stěžovatel s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle ustanovení § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a s návrhem na změnu ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. tak, že poslední slovo tam uvedené se mění na "přihlíží".

Z předložené ústavní stížnosti a z přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem č. j. 12 C 61/2007-100 ze dne 4. června 2008 (dále jen "rozhodnutí soudu prvního stupně") uložil stěžovateli zaplatit žalobci Česká pojišťovna, a.s. (dále jen "žalobce") dlužné pojistné ve výši 4.875,- Kč se 7% úrokem z prodlení p.a. od 2. října 2005 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 26.264,- Kč. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem č. j. 19 Co 328/2008-129 ze dne 9. října 2008 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a uložil stěžovateli zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 7.854,- Kč. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením č. j. 25 Cdo 461/2009-153 ze dne 12. března 2009 odmítl a uložil stěžovateli zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 2.142,- Kč.

Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

Důvody, pro které obecné soudy rozhodly rozhodnutími, s nimiž stěžovatel nesouhlasí, v jejich odůvodnění v dostatečném rozsahu, přehledně a srozumitelně vysvětlují. Ústavní soud, nemaje potřebu cokoli dalšího dodávat, na tato rozhodnutí odkazuje. Ústavní stížnost je podle závěru Ústavního soudu pouhou polemikou se závěry obecných soudů. Z právě uvedeného pramení, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele shledáno nebylo.

K návrhu stěžovatele na změnu ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. tak, že poslední slovo tam uvedené se mění na "přihlíží" Ústavní soud pouze v krátkosti uvádí, že podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem, a nikoliv o jejich změně, tak jak navrhuje stěžovatel. V této části ústavní stížnosti jde zcela evidentně o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítnout z části podle ustanovení § 43 odst. odst. 1 písm. d) jako návrh k jehož projednání není Ústavní soud příslušný a z části podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti se pak Ústavní soud nemohl zabývat ani návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Jde o návrh akcesorický, který sdílí právní osudy odmítnuté ústavní stížnosti.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1351/09-2)