# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1324/16

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1324/16
- ECLI: ECLI:CZ:US:2016:4.US.1324.16.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 19. 7. 2016
- Datum zveřejnění: 3. 8. 2016
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: exekutor, exekuce, řízení/zastavení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 120/2001 Sb., § 55

## Výrok

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

## Odůvodnění

I.

V ústavní stížnosti ze dne 25. 4. 2016, doručené Ústavnímu soudu dne 26. 4. 2016 a doplněné podáním ze dne 15. 6. 2016, doručeným Ústavnímu soudu dne 16. 6. 2016, Stanislav Mojžíšek (dále jen "povinný" případně "stěžovatel") navrhl, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí vydané v řízení o dovolání.

II.

Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí, vyplývají následující skutečnosti.

Proti povinnému je vedena exekuce z titulu usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 8. 2012 č. j. 16 Co 43/2012-157, jímž mu byla uložena povinnost zaplatit oprávněnému Zemědělskému družstvu Dubicko na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 15 600 Kč v určené lhůtě.

Povinný učinil několik podání, jejichž obsahem byl návrh na zastavení exekuce, jemuž soudní exekutor nevyhověl a podání odmítl pro neurčitost.

Dne 27. 6. 2014 usnesením č. j. 40 Co 362/2014-032 Krajský soud v Ostravě (dále jen "odvolací soud") k odvolání povinného usnesení soudního exekutora Mgr. Marcela Kubise ze dne 15. 4. 2014 č. j. 139 EX 00869/14-028 změnil tak, že "Podání povinného ze dne 24. 2. 2014 ve znění podání ze dne 28. 2. 2014, 7. 3. 2014, 28. 3. 2014 a ze dne 10. 4. 2014 se neodmítá." Podle odvolacího soudu důvod k odmítnutí podání povinného pro neurčitost nebyl dán; v dalším řízení proto soudní exekutor bude postupovat dle ustanovení § 55 ex. řádu a věc v případě nesouhlasu se zastavením exekuce předloží Okresnímu soudu v Šumperku, který se bude věcí zabývat meritorně, neboť jde o zákonnou povinnost exekučního soudu.

Dne 1. 3. 2016 usnesením sp. zn. 26 Cdo 5039/2015 Nejvyšší soud České republiky (dále jen "dovolací soud") dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu ze dne 27. 6. 2014 č. j. 40 Co 362/2014-032 odmítl. Dovolací soud v odůvodnění uvedl, že povinný nebyl k podání dovolání oprávněn (subjektivně legitimován), protože napadeným rozhodnutím bylo povinnému plně vyhověno a nevznikla mu ani jiná újma, kterou by bylo možné odčinit. Toto rozhodnutí bylo předmětem ústavní stížnosti.

III.

V ústavní stížnosti stěžovatel vyjádřil domněnku, že postupem dovolacího soudu "bylo porušeno právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod tím, že dovolací soud nepostupoval v souladu s ustanovením § 241 o. s. ř. a advokáta mu na průběh dovolacího řízení neustanovil a ústně věc neprojednal."

IV.

Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a vyčerpal zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

V.

Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou.

Podstatou ústavní stížnosti, postrádající jakoukoliv ústavněprávní argumentaci, bylo tvrzení stěžovatele o porušení základního práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny neprojednáním jeho dovolání dovolacím soudem.

Ústavní soud je toho názoru, že dovolací soud v ústavní stížností napadeném rozhodnutí stručně, nicméně přehledně a srozumitelně, vysvětlil, z jakých důvodů dospěl k závěru, že stěžovatel nebyl k podání dovolání subjektivně legitimován; porušení stěžovatelových ústavně garantovaných práv, které by opravňovalo zásah Ústavního soudu, shledáno nebylo.

Návrh stěžovatele na zrušení zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, postrádal jakoukoliv ústavněprávní argumentaci, a byl proto též shledán zjevně neopodstatněným.

Ústavní soud konstatuje, že ke dni podání ústavní stížnosti o návrhu stěžovatele na zastavení exekuce dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Z toho důvodu by - po celkovém posouzení řízení o zastavení exekuce - mohla být ústavní stížnost též odmítnuta jako nepřípustná pro nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a), a návrh s ní spojený podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1324/16-1)