# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1302/13

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1302/13
- ECLI: ECLI:CZ:US:2014:4.US.1302.13.1
- Typ rozhodnutí: Nález
- Datum rozhodnutí: 22. 1. 2014
- Datum zveřejnění: 11. 2. 2014
- Předmět řízení: Věcná příslušnost obecných soudů v otázce náhrady nemateriální újmy
- Klíčová slova: odškodnění, příslušnost/věcná, újma, soud, ochrana osobnosti, rehabilitace
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 38 odst.1, čl. 36; 209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 5 odst.5; 119/1990 Sb., § 33 odst.2; 160/2006 Sb.; 40/1964 Sb., § 11; 82/1998 Sb., § 31a, § 32

## Právní věta

Ústavní soud v minulosti dovodil, že do účinnosti novely zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o odpovědnosti státu") provedené zákonem č. 160/2006 Sb. neexistovala v českém právním řádu jiná možnost pro uplatnění nároku za způsobenou nemateriální újmu a za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí než žaloba na ochranu osobnosti [srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 10. 2006 sp. zn. IV. ÚS 428/05 (N 185/43 SbNU 115), z něhož vycházel v dané věci i vrchní soud]. Přijetím, resp. účinností výše citované novely zákona o odpovědnosti státu se situace zásadně mění, neboť ustanovením § 31a byl do zákona začleněn nárok na náhradu nemajetkové újmy, která vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu. V nálezu sp. zn. IV. ÚS 3439/11 ze dne 4. 3. 2013 (N 37/68 SbNU 379) dospěl Ústavní soud k závěru, že v případě uplatňování nároku na náhradu nemateriální újmy stěžovatele, vzniklého již za účinnosti zákona č. 160/2006 Sb., je třeba postupovat podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy a ustanovení § 31a a 32 zákona o odpovědnosti státu bez ohledu na to, že k samotnému vydání nezákonného rozhodnutí a ke vzniku nemajetkové újmy došlo před účinností výše citovaného zákona.

## Abstrakt

Analytická právní věta

V případě uplatnění nároku na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu stěžovatele je od účinnosti novely č. 160/2006 Sb. (změna zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou veřejnou mocí) je třeba postupovat podle ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb. ve znění zákona č. 160/2006 Sb., nikoliv podle § 11 a násl. zákona č. 40/1964 Sb. Vzhledem k důsledkům změny právní úpravy pro stanovení věcné příslušnosti soudu, postupoval obecný soud v rozporu s čl. 36 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, pokud výše uvedenou skutečnost nepromítl do svého posouzení.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatele Josefa Němce zrušil IV. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 22. 1. 2014 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2013 č. j. Ncp 4091-2012-33 pro rozpor s čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny.

Narativní část

Stěžovatel se nejprve domáhal odškodnění nemateriální újmy na základě zákona o soudní rehabilitaci u ministerstva spravedlnosti, poté u soudu. Obvodní soud předložil posouzení věcné příslušnosti Vrchnímu soudu Praha, který s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 428/05 uvedl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy, pročež postoupil věc Městskému soudu v Praze. Stěžovatel namítal, že citovaný nález již byl překonán a jeho věc měl posoudit okresní soud.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud uvedl, že problematikou věcné příslušnosti obecných soudů v případech, kdy se účastník řízení dovolával náhrady nemateriální újmy vzniklé před účinností zákona č. 160/2006 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 82/1998 Sb., se zabýval již ve svých nálezech. Nárok za způsobenou nemateriální újmu a za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí bylo tehdy možné uplatnit pouze na základě žaloby na ochranu osobnosti (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 428/05).

Ovšem přijetím novely zákona č. 160/2006 Sb. se situace zásadně změnila, neboť § 31a této novely zákona č. 82/1998 Sb. upravil náhradu nemajetkové újmy vznikající v důsledku nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu. V nálezu sp. zn. IV. ÚS 3439/11 dospěl Ústavní soud k závěru, že v případě uplatnění nároku na náhradu nemateriální újmy stěžovatele, vzniklého již za účinnosti zákona č. 160/2006 Sb., je třeba postupovat podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a ustanovení § 31a a § 32 zákona o odpovědnosti státu bez ohledu na to, že k samotnému vydání nezákonného rozhodnutí a ke vzniku nemajetkové újmy došlo před účinností citovaného zákona (v podrobnostech viz nález sp. zn. II. ÚS 1191/08).

Vzhledem k důsledkům změny právní úpravy pro stanovení věcné příslušnosti soudů Ústavní soud stížnosti vyhověl a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze zrušil pro rozpor s čl. 36 a čl. 38 odst. 1 Listiny.

Soudcem zpravodajem v dané věci byla Michaela Židlická. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

## Text rozhodnutí

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Sládečka a soudců Vlasty Formánkové a Michaely Židlické - ze dne 22. ledna 2014 sp. zn. IV. ÚS 1302/13 ve věci ústavní stížnosti Josefa Němce, právně zastoupeného advokátem JUDr. Lubomírem Müllerem, Symfonická 1496/9, Praha 5, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2013 č. j. Ncp 4091-2012-33, jímž bylo vysloveno, že k projednání a rozhodnutí stěžovatelovy žaloby o náhradu nemateriální újmy způsobené nezákonným zbavením osobní svobody jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy.

I. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2013 č. j. Ncp 4091-2012-33 bylo porušeno právo stěžovatele na zákonného soudce ve smyslu ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

II. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2013 č. j. Ncp 4091-2012-33 se ruší.

Odůvodnění

I.

1. Ústavnímu soudu byl dne 23. 4. 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaného rozhodnutí vrchního soudu.

2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.

3. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 8. 2011 sp. zn. 1 To 85/2011 byla vyslovena stěžovatelova účast na soudní rehabilitaci podle § 33 odst. 2 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, pro období nezákonného zbavení osobní svobody od 28. 6. 1989 do 17. 1. 1990. Dne 5. 9. 2011 požádal stěžovatel Ministerstvo spravedlnosti o odškodnění a zadostiučinění. Dne 19. 3. 2012 Ministerstvo spravedlnosti stěžovateli částečně vyhovělo, ovšem položku nemateriální újmy mu nepřiznalo. Dne 28. 3. 2012 podal stěžovatel žalobu, v níž se této položky domáhal. Dne 3. 10. 2012 sdělil Obvodní soud pro Prahu 2, že věc bude předložena k posouzení příslušnosti Vrchnímu soudu v Praze. Ústavní stížností napadeným usnesením vrchní soud vyslovil, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy a že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze. Vrchní soud vydal napadené usnesení s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 11. 10. 2006 sp. zn. IV. ÚS 428/05 (N 185/43 SbNU 115). Stěžovatel poukazuje na skutečnost, že uvedený nález byl již překonán, a to nálezy Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2006 sp. zn. I. ÚS 85/04 (N 136/42 SbNU 91), ze dne 14. 8. 2007 sp. zn. IV. ÚS 696/06 (N 129/46 SbNU 211), ze dne 23. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 3438/11 (N 111/65 SbNU 497) a nálezem ze dne 4. 3. 2013 sp. zn. IV. ÚS 3439/11 (N 37/68 SbNU 379). Stěžovatel má za to, že nález ze dne 11. 10. 2006 sp. zn. IV. ÚS 428/05 nijak neřešil věcnou příslušnost soudů. K řízení o náhradu škody za nezákonné rozhodnutí či za nesprávný úřední postup, včetně nároků na náhradu nemateriální újmy, jsou příslušné okresní soudy. Stěžovatel se v předmětném případě nedomáhal zadostiučinění podle ustanovení § 11-13 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel má za to, že jeho věc má posoudit okresní soud a že napadeným usnesením bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

III.

4. Vrchní soud v Praze ve svém vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení a nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 428/05 (viz výše). Stejně tak poukázal na nejednotnost judikatury při řešení nastíněné otázky.

IV.

5. Ústavní stížnost je důvodná.

6. V projednávaném případě považuje Ústavní soud za stěžejní posouzení věcné příslušnosti obecných soudů v případech, kdy se účastník řízení dovolává náhrady nemateriální újmy vzniklé před účinností zákona č. 160/2006 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o odpovědnosti státu").

7. Ústavní soud konstatuje, že obdobnou problematikou se ve své judikatuře již zabýval v nálezu ze dne 14. 4. 2009 sp. zn. II. ÚS 1191/08 (N 85/53 SbNU 79), případně v nálezu ze dne 1. 6. 2010 sp. zn. I. ÚS 904/08 (N 118/57 SbNU 455) nebo též v nálezu ze dne 4. 3. 2013 sp. zn. IV. ÚS 3439/11 (vše dostupné též na http://nalus.usoud.cz).

8. Ústavní soud v minulosti dovodil, že do účinnosti novely zákona o odpovědnosti státu provedené zákonem č. 160/2006 Sb. neexistovala v českém právním řádu jiná možnost pro uplatnění nároku za způsobenou nemateriální újmu a za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí než žaloba na ochranu osobnosti (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 10. 2006 sp. zn. IV. ÚS 428/05, z něhož vycházel v dané věci i Vrchní soud). Přijetím, resp. účinností výše citované novely zákona o odpovědnosti státu se situace zásadně mění, neboť ustanovením § 31a byl do zákona začleněn nárok na náhradu nemajetkové újmy, která vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu. V nálezu sp. zn. IV. ÚS 3439/11 dospěl Ústavní soud k závěru, že v případě uplatňování nároku na náhradu nemateriální újmy stěžovatele, vzniklého již za účinnosti zákona č. 160/2006 Sb., je třeba postupovat podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a ustanovení § 31a a 32 zákona o odpovědnosti státu bez ohledu na to, že k samotnému vydání nezákonného rozhodnutí a ke vzniku nemajetkové újmy došlo před účinností výše citovaného zákona.

9. V podrobnostech lze pak zcela odkázat na shora uvedený nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2009 sp. zn. II. ÚS 1191/08.

10. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2013 č. j. Ncp 4091-2012-33 bylo porušeno právo stěžovatele na zákonného soudce ve smyslu ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny a právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny.

11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2013 č. j. Ncp 4091-2012-33 podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1302/13-1)