# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1274/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1274/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:4.US.1274.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 9. 7. 2007
- Datum zveřejnění: 23. 7. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 18. 5. 2007 se P. F. (dále též "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozsudky obecných soudů, vydané v civilním řízení o zaplacení dlužných částek ze smluv o půjčce.

II.

Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 1. 9. 2005 byl stěžovatel zavázán zaplatit žalobci ve stanovené lhůtě částku 13 644,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a náklady řízení (výrok II.) s odůvodněním, že splatnost půjček sjednaných stěžovatelem v pozici dlužníka s věřitelem (žalobcem) L. K. nastala dnem 5. 5. 2004, kdy mzdové nároky stěžovatele byly uspokojeny úřadem práce.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 1. 2. 2007 rozsudek soudu I. stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

III.

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel poukázal na články 90 a 95 Ústavy České republiky a tvrdil, že napadenými rozsudky obecných soudů byla porušena základní práva zaručená Ústavou a Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"); zejména byl porušen článek 4 a článek 36 Listiny. Rovněž byl porušen článek 17 a článek 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod .

Svá tvrzení stěžovatel nepodložil jakoukoliv podrobnější ústavněprávní argumentací. Pouze uvedl, že se závěry obou soudů ohledně splatnosti obou žalovaných půjček nesouhlasí a zopakoval svůj vlastní odlišný právní názor na věc.

IV.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba odmítnout jako zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.

Důvody, pro které nalézací soud žalobě proti stěžovateli podané vyhověl a pro které odvolací soud rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdil, jsou přehledně a zcela srozumitelně v napadených rozsudcích vyloženy, pročež Ústavní soud na tyto odkazuje, nemaje potřebu cokoli k nim dodávat. Žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele shledáno nebylo; ústavní stížnost je pouhým nesouhlasem se správnými závěry obecných soudů, takže stěžovatelovy vývody důvod ke kasaci stěžovaných rozhodnutí založit nemohly. K již uvedenému Ústavní soud dodává pouze tolik, že stěžovatelem v řízení před obecnými soudy i před Ústavním soudem uplatněné právní názory opírají se o mimořádně formalistickou interpretaci jednoduchého práva; obecné soudy očividně nepochybily, když tuto interpretaci odmítly, neboť její akceptace zřetelně by vedla k nerozumnému a nespravedlivému rozhodnutí.

Z uvedených důvodů bylo podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto, jak ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1274/07-1)