# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 126/08

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 126/08
- ECLI: ECLI:CZ:US:2009:4.US.126.08.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 5. 8. 2009
- Datum zveřejnění: 27. 8. 2009
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: dokazování
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 141/1961 Sb., § 2 odst.5

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.

Včas podanou ústavní stížností brojil stěžovatel proti shora označeným soudním rozhodnutím, jimiž byla dle jeho názoru porušena základní práva, jež jsou mu garantována ustanovením ustanoveními čl. 40 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a ustanoveními čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Stěžovatel namítá, že v průběhu řízení před trestními soudy byla porušena elementární procesní pravidla vyvěrající z Úmluvy a Listiny. Obecné soudy především neúplně zhodnotily skutkový stav a nepřihlédly ke skutečnosti, že mezi důkazy panovaly značné rozpory. Podle stěžovatele nebylo možné na základě provedených důkazů dojít k závěru o jeho vině.

Stěžovatel upozorňoval zejména na to, že hlavní usvědčující důkaz - kriminalistická audio expertíza - je v rozporu s prvotním vyjádřením kriminalistického ústavu i s ostatními provedenými důkazy a připouští různé závěry stran identity mluvčích.

II.

Obsah napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení, která jejich vydání předcházela, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovateli i ostatním účastníkům řízení známy.

III.

Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Podstatu ústavněprávní argumentace stěžovatele, byť opřenou o shora označené články Listiny a Úmluvy, tvořil jeho nesouhlas s tím, jak obecné soudy vedly dokazování, jak provedené důkazy vyhodnotily a jaké právní závěry z tohoto hodnocení vyvodily. K tomu Ústavní soud podotýká, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy) a nikoliv přezkum činnosti obecných soudů. Přezkoumání a přehodnocení dokazování provedeného obecnými soudy přichází v úvahu pouze v případě, kdy v soudním rozhodování jsou obecnými soudy vyvozená skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, resp. tehdy, jestliže z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi úvahami při hodnocení důkazů a skutkovými zjištěními na jedné straně a právními závěry na straně druhé (např. nález sp. zn. III. ÚS 84/94, Sb. n. u., sv. 3, str. 257). Pochybení v procesu dokazování, resp. při zjišťování skutkového stavu, představuje porušení základních práv a svobod, zejména ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu, jen za určitých podmínek. Rozhodovací praxe Ústavního soudu definovala určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat, a rozlišila v souvislosti s nesprávnou realizací důkazního řízení případy důkazů získaných, a tudíž posléze použitých v rozporu s procesními předpisy, případů důkazů opomenutých a případy svévolného hodnocení provedených důkazů (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 798/08, http://nalus.usoud.cz).

Po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a připojeného spisového materiálu Ústavní soud především zdůrazňuje, že většinu uplatněných námitek vznesl stěžovatel již v průběhu trestního řízení v rámci odvolání a že soud druhého stupně se zmíněnými námitkami stěžovatele řádně a pečlivě zabýval, avšak nepřisvědčil jim. Pokud tedy stěžovatel tyto výhrady znovu opakuje v ústavní stížnosti, staví Ústavní soud do role třetí soudní instance; ta však Ústavnímu soudu, jak vyslovil již v řadě svých rozhodnutí, nepřísluší.

Postačuje proto konstatovat, že Ústavní soud nemá žádných ústavněprávních námitek proti hodnocení důkazů obecnými soudy; jejich závěry naopak považuje za přesvědčivé a plně souladné se stěžovatelovým právem na spravedlivý proces a presumpci neviny.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-126/08-1)