# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1252/12 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: IV.ÚS 1252/12 - ECLI: ECLI:CZ:US:2012:4.US.1252.12.1 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 8. 10. 2012 - Datum zveřejnění: 19. 10. 2012 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na zákonného soudce; procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti nikoli poslednímu rozhodnutí - Klíčová slova: příslušnost/místní, poplatek/soudní - Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 38 odst.1; 99/1963 Sb., § 250 odst.1 písm.b, § 85 ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění Stěžovatel žádá zrušení v záhlaví označených usnesení obecných soudů pro odepření práva na spravedlivý proces, práva na "svého soudce" a porušení principu rovnosti. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 18 C 100/2010 zjistil Ústavní soud, že tento soud v řízení o stěžovatelově žalobě na zrušení rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 14. 9. 2009 č. j. 908/33911/2008-53559/2009 usnesením ze dne 21. 3. 2011 č. j. 18 C 100/2010-43 vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 9 jakožto soudu příslušnému dle ustanovení § 250 odst. 1 písm. b) o. s. ř., tj. obecnému soudu stěžovatele. Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 11. 2011 č. j. 51 Co 425/2011-52 odvolání Ministerstva financí a České republiky - Ministerstva financí odmítl jako podané někým, kdo k odvolání není oprávněn. Vysvětlil, že odvolatelé nejsou účastníky soudního řízení dle ustanovení § 250a o. s. ř., protože nebyli účastníky správního řízení. Pro úplnost uvedl, že obvodní soud otázku místní příslušnosti posoudil správně. Stěžovatel namítá, že z jeho žaloby je patrno, že se domáhal plnění spočívajícího ve finanční náhradě a nikoli zrušení správního rozhodnutí, a proto se nejednalo o žalobu podle části páté o. s. ř. a místně příslušným tak měl být Obvodní soud pro Prahu 1 jako obecný soud odpůrce Ministerstva financí. Doplňuje, že rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 1 byl osvobozen od soudního poplatku, což "se nemusí opakovat" u Obvodního soudu pro Prahu 9 a může se také stát, že jeho žaloba bude zamítnuta pro neexistenci protistrany, čímž bude stěžovateli zamezeno v domáhání se jeho zákonného nároku na plnění. Ústavní stížnost je zčásti nepřípustná a zčásti zjevně neopodstatněná. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). V projednávané věci mohl stěžovatel proti napadenému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 brojit odvoláním, o čemž byl tímto soudem též řádně poučen. Stěžovatel této možnosti nevyužil, čímž však zároveň - ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu - nevyčerpal před podáním ústavní stížnosti prostředek, který mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 je tedy nepřípustná. V části směřující proti usnesení Městského soudu posoudil Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou. Napadeným rozhodnutím nebylo rozhodováno o opravném prostředku stěžovatele a toto rozhodnutí ani nemělo za následek změnu či zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně, proti němuž stěžovatel v řízení před obecnými soudy žádné výhrady nevznášel, a proto se nemohlo dotknout stěžovatelových ústavně zaručených práv. Z výše uvedených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zčásti nepřípustnou a zčásti zjevně neopodstatněnou dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1252/12-1)