# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 125/02 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: IV.ÚS 125/02 - ECLI: ECLI:CZ:US:2003:4.US.125.02 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 28. 8. 2003 - Datum zveřejnění: 30. 10. 2007 - Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení - Klíčová slova: pokuta - Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 66, § 78, § 160 ## Výrok Ústavní stížnost se odmítá. ## Odůvodnění Ve včas podané ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že ústavní stížností napadeným usnesením Policie České republiky mu byla uložena pořádková pokuta 20.000,- Kč z důvodu, že se dne 20. 9. 2001 nevyjádřil k výzvě k vydání věci dle ustanovení § 78 trestního řádu. Jeho stížnost proti tomuto rozhodnutí byla ústavní stížností napadeným usnesením Okresního státního zastupitelství v Blansku zamítnuta. Stěžovatel tvrdí, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dle stěžovatelova názoru mu byla pořádková pokuta dle ustanovení § 66 odst. 1 trestního řádu uložena neoprávněně, neboť k provádění úkonu dle ustanovení § 78 trestního řádu nebyly splněny podmínky ustanovení § 160 odst. 3, 4 trestního řádu. Stěžovatel neměl být k vydání věci vůbec vyzván, neboť ještě neprobíhalo přípravné řízení. Dále stěžovatel tvrdí, že ze znění ustanovení § 78 odst. 1 trestního řádu vyplývá, že před výzvou k vydání věci musí mít orgán činný v trestním řízení prokázáno, že věc existuje a že osoba, která má být vyzvána, ji má u sebe. Ve stěžovatelově případě však není prokázáno, že smlouvy označené v protokolu o vydání věci vůbec existují, zda jsou v ústní či písemné formě a zda je stěžovatel měl u sebe. Stěžovatel se domnívá, že výzva k vydání věci a následná pokuta měly sloužit k tomu, aby stěžovatel do protokolu o vydání věci, popř. do odůvodnění stížnosti, uvedl skutečnosti, ohledně kterých dne 20. 9. 2001 využil svého práva odepřít vysvětlení. Z výše uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil. Ze spisu Policie České republiky, Okresní ředitelství, Blansko ČTS: ORBK-39/OHK-2002 Ústavní soud zjistil, že dne 20. 9. 2001 byl stěžovatel dle ustanovení § 78 trestního řádu vyzván, aby pro účely trestního řízení vydal smlouvu o dílo - těžbu dříví na parcele 935 v k.ú. L. a kupní smlouvu na vytěžené dříví mezi Reality M. a P.H. Do protokolu o vydání věci stěžovatel uvedl, že se k výzvě o vydání věci nebude vyjadřovat a odmítl předmětné smlouvy vydat. Ústavní stížností napadeným usnesením mu byla téhož dne udělena pořádková pokuta ve výši 20.000,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal stížnost, která však byla dne 28. 12. 2001 usnesením Okresního státního zastupitelství v Blansku čj. Zt 938/2001 - 10 zamítnuta. Ústavní soud po prostudování podstatných částí spisového materiálu dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud považuje především za nutné zdůraznit, že odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatele se v podstatě shoduje s odůvodněním jeho stížnosti proti rozhodnutí Policie České republiky ze dne 20. 9. 2001 čj. ORBK-137/2KP-TČ-2001. Jak vyplývá z jeho dlouhodobé a ustálené judikatury, Ústavní soud není součástí soustavy orgánů činných v trestním řízení a není jeho úkolem nahrazovat další instanční stupeň v hierarchii této soustavy. Proto také není oprávněn zasahovat do činnosti těchto orgánů a nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud by mohl zasáhnout pouze v případě, když by postup těchto orgánů znamenal významný protiprávní zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele, tedy např. v případě, když by se výrazným způsobem odchýlily od postupu předepsaného zákonem. O takový případ zde však evidentně nejde, neboť orgány činné v trestním řízení postupovaly zcela v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu. Ústavní soud se nemůže ztotožnit s tvrzením stěžovatele, že v době udělení pořádkové pokuty nebylo prokázáno, že předmětné smlouvy existují nebo že je má stěžovatel k dispozici. Stěžovatel totiž dne 10. 9. 2001 potvrdil, že smlouvy existují a že jsou uloženy u jeho právního zástupce, přičemž přislíbil, že se s uvedenými smlouvami dostaví dne 20. 9. 2001 v 8:00 hodin na II. oddělení SKP OŘ PČR Blansko (č.l. 30). Ohledně stěžovatelovy námitky, že neměl být k vydání věci vůbec vyzván, neboť ještě neprobíhalo přípravné řízení, Ústavní soud shledává zcela dostatečným odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení Okresního státního zastupitelství v Blansku. Výzva k vydání předmětných smluv splňovala podmínky ustanovení § 160 odst. 3, 4, trestního řádu, neboť dle názoru orgánů činných v trestním řízení existovalo nebezpečí ztráty či zničení uvedených dokladů, a bylo tedy možno tento úkon provést jako úkon neodkladný dle citovaných ustanovení trestního řádu. Jak plyne již z výše uvedeného, Ústavní soud v tomto případě není oprávněn přezkoumávat, zda skutečně existovalo nebezpečí ztráty či zničení uvedených dokladů, či nikoli. Tvrdí-li stěžovatel, že výzva k vydání věci a následná pokuta měly sloužit k tomu, aby uvedl skutečnosti, ohledně kterých dne 20. 9. 2001 využil svého práva odepřít vysvětlení, jde s ohledem na uvedené skutečnosti pouze o ničím nepodloženou spekulaci. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížností napadenými rozhodnutími orgánů činných v trestním řízení nebyla ústavně zaručená práva stěžovatele nijak dotčena. Vzhledem k tomu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost, v souladu s ustanovením § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, odmítnout jako zjevně neopodstatněnou. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 28. srpna 2003 JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-125/02-02)