# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1241/09

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1241/09
- ECLI: ECLI:CZ:US:2009:4.US.1241.09.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 8. 7. 2009
- Datum zveřejnění: 29. 7. 2009
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: náklady řízení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 484/2000 Sb., § 12 odst.1 písm.a, § 12 odst.1 písm.b; 99/1963 Sb., § 150

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného usnesení, kterým soud II. stupně změnil výrok o nákladech řízení před Okresním soudem v Ostravě tak, že jemu, jako oprávněnému, uložil povinnost nahradit na nich povinnému částku 118.547,- Kč a v odvolacím řízení 1.547,- Kč. Poukázal na okolnosti, za nichž podal návrh na nařízení výkonu rozhodnutí pro vymožení částky 8.037.086,27 Kč po Z. P., kterému byla povinnost uložena v trestním řízení pravomocným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 11. 2006 sp. zn. 6 To 80/2006, jenž však byl usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007 sp. zn. 3 Tdo 335/2007 v dovolacím řízení zrušen. Z uvedených důvodů proto již nebyl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí doplňován a tak odstraněny jeho vady, když bylo zřejmé, že pro zrušení vykonávaného rozhodnutí bude exekuční řízení zastaveno. Pro uvedené pak měl, dle jeho přesvědčení, odvolací soud při rozhodování o nákladech řízení aplikovat ustanovení § 150 občanského soudního řádu a poněvadž tak neučinil, cítí se jeho rozhodnutím dotčen v právech, zakotvených v článcích 36 odst. 1 a 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy ČR. Konečně pak označil rozhodnutí odvolacího soudu za nedostatečně odůvodněné, když se v něm s požadovaným použitím § 150 o. s. ř. a s poukazem na nepřiměřenou tvrdost případného přiznání uplatněné náhrady nákladů nevypořádal a neuvedl ani, jakými zákonnými ustanoveními se při svých úvahách řídil.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení a spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 53 Nc 10152/2007 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku o nákladech řízení, a to na základě odvolání, v němž povinný namítal nesprávnost použití § 12 odst. 1 písm. b) vyhlášky o paušálních odměnách za zastupování účastníka advokátem a domáhal se přiznání náhrady nákladů právního zastoupení v souladu s odst. 1 písm. a) citovaného předpisu, tj. vyhlášky č. 484/2000 Sb., s tím, že jej advokát zastupoval ve věci nařízení výkonu rozhodnutí, které bylo až následně zastaveno. Pro důvody, které vedly soud I. stupně k zastavení řízení poté, co bylo zahájeno řízení o nařízení výkonu rozhodnutí k návrhu oprávněného a poté, co přes opakované výzvy soudu oprávněný neodstranil jeho vady, opodstatněně změnil odvoláním napadený výrok soudu I. stupně tak, že přiznal povinnému právo na náhradu nákladů, představujících odměnu advokáta s příslušnou DPH a s režijními paušály, vše ve výši 118.547,- Kč a rozhodl také o nákladech odvolacího řízení. Pokud jde o odůvodnění rozhodnutí, toto obsahuje skutečnosti a příslušná ustanovení právních předpisů, na základě nichž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu I. stupně. Jeho poukaz na důvody zastavení řízení o výkonu rozhodnutí pak nepochybně vylučoval možnost rozhodnout o nákladech podle § 150 občanského soudního řádu a nárok na jejich úhradu povinnému nepřiznat, jak se domáhal oprávněný, nyní stěžovatel.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1241/09-1)