# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1239/09

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1239/09
- ECLI: ECLI:CZ:US:2009:4.US.1239.09.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 22. 7. 2009
- Datum zveřejnění: 24. 7. 2009
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod, čl. 36 odst. 1 odst. 4 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti, z přiložených příloh a ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 50 Cm 123/2002 Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem č. j. Sm 777/2001-13 ze dne 3. ledna 2002 (dále jen "směnečný platební rozkaz") uložil Ing. V. M. a stěžovateli, aby zaplatili do tří dnů ode dne doručení směnečného platebního rozkazu žalobci České spořitelně, a. s. společně a nerozdílně částku 87.727.972,13 Kč se 6% úrokem od 1. 7. 2001 do zaplacení, odměnu ve výši 292.426,57 Kč, útraty ve výši 46,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 1.000.000,- Kč nebo aby v téže lhůtě podali proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky, v nichž musí uvést vše, co proti směnečnému platebnímu rozkazu namítají. Poté, co vznesl stěžovatel ve stanovené lhůtě proti směnečnému platebnímu rozkazu odůvodněné námitky, rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 50 Cm 123/2002-60 ze dne 17. května 2005 (dále jen "rozhodnutí soudu prvního stupně"), že směnečný platební rozkaz se ponechává v platnosti a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení o námitkách. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze rozsudkem č. j. 5 Cmo 267/2006-135 ze dne 12. října 2006 (dále jen "rozhodnutí odvolacího soudu") rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud rozsudkem č. j. 29 Cdo 1576/2007-163 ze dne 11. února 2009 zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění v záhlaví citovaných rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti není třeba rekapitulovat, neboť obsah v záhlaví citovaných rozhodnutí je účastníkům znám a opakování obsahu ústavní stížnosti jednak nemá pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu žádný význam, jednak se námitky stěžovatele uvedené v ústavní stížnosti shodují s námitkami uplatněnými stěžovatelem již v řízení před obecnými soudy.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal v záhlaví citovaná rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Důvody, pro které obecné soudy rozhodly rozhodnutími, s nimiž stěžovatel nesouhlasí (jedná se nejen o napadená rozhodnutí uvedená v petitu ústavní stížnosti, ale též o rozhodnutí soudu prvního stupně), v jejich odůvodnění v dostatečném rozsahu, přehledně a srozumitelně vysvětlují, přičemž se vypořádaly též se skutečnostmi dotčenými námitkami uplatněnými stěžovatelem v ústavní stížnosti. Ústavní soud, nemaje potřebu cokoli dalšího dodávat, na tato rozhodnutí odkazuje. Ústavní stížnost je podle závěru Ústavního pouhou polemikou se závěry obecných soudů. Z právě uvedeného pramení, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele shledáno nebylo.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1239/09-1)