# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1181/08

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1181/08
- ECLI: ECLI:CZ:US:2008:4.US.1181.08.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 30. 6. 2008
- Datum zveřejnění: 10. 7. 2008
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 37 odst.2, čl. 40 odst.3; 141/1961 Sb., § 165

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Podáním učiněným ve lhůtě podle § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se navrhovatel domáhal, aby Ústavní soud buď zrušil vyrozumění obhájce o zahájení hlavního líčení ve věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 1/2008, případně aby krajskému soudu přikázal nepokračovat v porušování jeho základních práv na soudní ochranu a aby krajský soud obnovil stav před tímto porušením.

V postupu Krajského soudu v Hradci Králové shledal navrhovatel zásah do svých základních práv zaručených v čl. 4 odst. 4, v čl. 36 odst. 1, v čl. 37 odst. 2 a v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 1. června 2007, sp. zn. 0 Nt 1082/2007, byl vyloučen obhájce navrhovatele z jeho obhajoby v trestní věci. O stížnosti proti usnesení rozhodnul Krajský soud v Hradci Králové dne 17. července 2007, pod sp. zn. 11 To 295/2007, tak, že stížnost zamítl. Navrhovatel obě usnesení napadl ústavní stížností, o které rozhodl Ústavní soud nálezem ze dne 3. dubna 2008 pod sp. zn. II. ÚS 2445/07 tak, že usnesení obecných soudů bez dalšího zrušil. Po doručení nálezu dne 28. dubna 2008 obeslal Krajský soud v Hradci Králové obhájce navrhovatele napadeným "vyrozuměním obhájce", v němž mu sdělil, že hlavní líčení ve věci samé se bude konat od 19. do 30. května 2008 u krajského soudu a věc je vedena pod sp. zn. 2 T 1/2008.

Navrhovatel v citovaném vyrozumění obhájce shledal zásah do svých ústavně zaručených práv, neboť jeho obhájci byla poskytnuta velice krátká doba pro seznámení se s případem, když obhájce nebyl od okamžiku svého nezákonného vyloučení z obhajoby vyrozumíván o prováděných úkonech trestního řízení a přípravné řízení tak trpělo neodstranitelnou vadou ve smyslu ustanovení § 186 písm. e) trestního řádu. Za dané situace by řízení před soudem nemohlo dostát zákonnosti a soud by v takovém případě nemohl ani být nestranný a nezávislý.

Ústavní soud se seznámil s návrhem, napadeným vyrozuměním obhájce i s dalšími předloženými podklady, se spisem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2445/07, a s informacemi Krajského soudu v Hradci Králové. Na jejich základě dospěl k závěru, že návrh je nepřípustný.

Předně Ústavní soud konstatuje, že napadené "vyrozumění obhájce" není v žádném případě možno považovat za rozhodnutí, jak alternativně uvedl navrhovatel.

Pro posouzení "vyrozumění obhájce" a následného postupu Krajského soudu v Hradci Králové jako jiného zásahu orgánu veřejné moci, musel Ústavní soud nejprve zjistit okolnosti, za nichž krajský soud postupoval napadeným způsobem, a to, s ohledem na okolnosti případu, mimo běžné pořadí vyřizování věcí.

Od Krajského soudu v Hradci Králové Ústavní soud zjistil, že obžaloba ve věci byla podána dne 23. ledna 2008. Navrhovatel byl v době vydání nálezu Ústavního soudu ve vazbě, přičemž o ponechání ve vazbě rozhodoval Krajský soud v Hradci Králové naposledy v červnu 2008, přičemž toto rozhodnutí bylo napadeno stížností k Vrchnímu soudu v Praze. Za této situace lze uzavřít, že bylo nezbytné, aby krajský soud projednal věc co nejdříve. Při vydání citovaného nálezu Ústavního soudu byla tedy věc již u soudu, který se měl zabývat projednáním věci samé. Řízení se nacházelo v pozdějším stádiu, v němž měla být věc projednávána bez ohledu na zrušené rozhodnutí. Pokračování u soudu je zcela v souladu s ustanovením § 314h trestního řádu (viz např. komentář k trestnímu řádu, C.H. Beck 4. vydání, díl II., str. 1884). Zrušená rozhodnutí okresního soudu a krajského soudu v Hradci Králové se týkala pouze osoby obhájce a pokračování v řízení samotném nemohla ovlivnit.

Jak Ústavní soud dále zjistil, navrhovatel a další spoluobviněný vznesli při zahájení hlavního líčení námitku podjatosti senátu krajského soudu, projednávající jejich trestnou činnost. Tato námitka byla odmítnuta, namítající však podali proti usnesení stížnost, o které bude rovněž rozhodovat Vrchní soud v Praze.

Dále Ústavní soud zjistil, že navrhovateli byl, po vydání později citovaným nálezem zrušených rozhodnutí Okresního soudu v Hradci Králové a Krajského soudu v Hradci Králové, s ohledem na vazební stíhání a v souladu s ustanovení § 36 trestního řádu, ustanoven dne 6. srpna 2007 obhájce Mgr. V. B. z Hradce Králové. Následně si zvolil dne 14. srpna 2007 za obhájce Mgr. S. K. S ohledem na tyto okolnosti není možné přijmout tvrzení navrhovatele o zbavení práva na obhajobu.

K tomu Ústavní soud odkazuje na svoji judikaturu, podle které vyloučení obhájce z obhajování v trestní věci neznamená samo o sobě, že došlo ke zkrácení v právu na obhajobu podle čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny. Pokud byl z obhajování vyloučen jeden konkrétní advokát, právo volby jiného bylo zachováno. Navrhovatel byl poučen o možnosti nové volby obhájce a k takové volbě mu byla poskytnuta přiměřená lhůta. Tuto možnost také využil, byť po předchozím určením obhájce z důvodu nutné obhajoby. V žádném případě se tak navrhovatel nemohl dostat do situace, kdy by mu měla být odepřena právní pomoc, případně by mu nebyl poskytnut čas k přípravě obhajoby. Sám i prostřednictvím zvoleného obhájce, byl vyrozuměn o probíhajících krocích orgánů činných v trestním řízení. Řízení, které předcházelo nařízení hlavního líčení, nepochybně bude povinností obecných soudů postup krajského soudu přezkoumat i z hlediska ústavnosti vzhledem k předneseným námitkám tak nemůže být stiženo neodstranitelnou vadou ve smyslu § 186 písm. e) trestního řádu, jak stěžovatel ve svém podání namítl.

Kroky, které navrhovatel v řízení uplatnil, případně kroky, které mu nadále uplatnit přísluší, vylučují, aby jeho návrh byl považován za jiný zásah orgánu veřejné moci, kterým by bylo zasaženo do jeho zaručených práv. V rámci probíhajícího trestního řízení může případné zkrácení ve svých právech uvést v procesních nástrojích, které mu nadále v řízení o věci samé příslušejí.

Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") představuje, podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, ústavní stížnost zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice viz nález sp. zn. III. ÚS 117/2000 (publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 19, č. 111). Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. K základním zásadám, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří proto zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavnímu soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li zákon jinak. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práv poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V projednávané věci nastal takový případ, a Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle tohoto ustanovení odmítnout.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1181/08-1)