# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1140/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1140/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:4.US.1140.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 28. 6. 2007
- Datum zveřejnění: 17. 9. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
- Klíčová slova: in dubio pro reo
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 141/1961 Sb., § 265b odst.1 písm.g

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatelka napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v její trestní věci. To s blíže odůvodněným tvrzením, že v řízení před nalézacím, jakož posléze i odvolacím soudem byly nesprávně hodnoceny provedené důkazy. V rámci této argumentace předestřela svou vlastní skutkovou verzi, jejímž pohledem měly být hodnoceny, pročež poukázala na zásadu in dubio pro reo a takto (implicite) na dotčení v ústavně zaručeném právu na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod). Aniž by vznesla jakékoliv výhrady vůči rozhodovacím důvodům stěžovaného usnesení Nejvyššího soudu, domáhala se následně, aby Ústavní soud shora označená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, označený soud odmítl dovolání stěžovatelky jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu [265i odst. 1 písm. b) tr. řádu], přičemž svůj závěr podložil tím, že námitky stran odlišného hodnocení ve věci provedených důkazů pod (toliko formálně označený) dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit nelze.

Tento Nejvyšším soudem prezentovaný náhled na dosah dovolacího důvodu zakotveného v citovaném ustanovení odpovídá ustálenému judiciálnímu výkladu, jenž byl ze strany Ústavního soudu opakovaně při posouzení jeho ústavnosti akceptován, a to nejen v rozhodnutích, na něž dovolací soud v napadeném usnesení příkladmo poukázal; extrémní exces při realizaci důkazního procesu spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku obecných soudů o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (srov. kupř. nálezy ve věcech sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, II. ÚS 539/02, I. ÚS 585/04, II. ÚS 566/06 a další) ze strany stěžovatelky přitom tvrzen nebyl (srov. kupř. nálezy sp. zn. I. ÚS 55/04, II. ÚS 193/04, IV. ÚS 216/04, I. ÚS 670/05, II. ÚS 29/06). Z tohoto důvodu její (kasační) návrh ve vztahu k předmětnému usnesení Nejvyššího soudu byl shledán zjevně neopodstatněným.

Ohledně návrhu na zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 8. června 2006 č. j. 13 To 194/2006-288 a rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21. února 2006 č. j. 1 T 98/2005-230 promítá se potom následně popsaná procesní situace v tom, že pro aplikaci výjimky uvedené v § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z pohledu založení počátku běhu lhůty k podání ústavní stížnosti nejsou splněny náležité předpoklady, když k odmítnutí stěžovatelkou podaného dovolání nedošlo z důvodu kvalifikace tohoto odmítnutí jako nepřípustného z důvodů závisejících na uvážení orgánu, jenž o něm rozhodoval. Z toho plyne, že v tomto rozsahu byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené [§ 72 odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Na základě těchto důvodů bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1140/07-1)