# Ústavní soud, sp. zn. IV.ÚS 1129/09

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: IV.ÚS 1129/09
- ECLI: ECLI:CZ:US:2009:4.US.1129.09.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 14. 5. 2009
- Datum zveřejnění: 9. 6. 2009
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na zákonného soudce
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 38 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelka napadla v záhlaví označené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7. Tamnímu soudu vytkla, že pokud došlo předmětným rozhodnutím dle § 20 odst. 1 a § 23 odst. 3 tr. řádu ke spojení v něm označených trestních věcí ke společnému projednání a rozhodnutí, má za to, že stran trestní věci 3 T 11/2009 dojde k neúčelnému a neekonomickému prodloužení řízení. To v situaci, kdy toliko tato se jí týká, přičemž zde není ohledně spojených věcí dle jejího názoru dána ani shoda v kvalifikaci stíhaného jednání a vlastním způsobu jeho provedení. Je přesvědčena o tom, že v důsledku toho soud rozhodl v rozporu s jejími ústavně zaručenými základními právy, zakotvenými v čl. 36 odst. 1, čl. 38 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

V návaznosti na tuto kritiku se posléze domáhala, aby Ústavní soud napadené usnesení obecného soudu nálezem zrušil

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že mezi požadavky, jež vyplývají z článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, patří předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu, čímž je vyloučen výběr soudců a soudů "ad hoc" (kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 200/98, III. ÚS 293/98, I. ÚS 93/99, III. ÚS 29/01, IV. ÚS 307/03, I. ÚS 722/05, III. ÚS 2853/07). Z pohledu práva na spravedlivý proces dále v dané souvislosti vyplývá ten důsledek, že aplikace konkrétních zákonných ustanovení (§ 20 odst. 1, § 23 odst. 3 tr. řádu), zakládajících možnost soudu spojit dosud samostatně vedené věci, nesmí vykazovat prvky svévole. Tuto v rozhodování soudu, s ohledem na ostatní obžalované, právní kvalifikaci obžalob a takto i celkový kontext spojených věcí, Ústavní soud neshledal. Možné budoucí průtahy v projednávání a rozhodování věci, uvedené na podporu jejích závěrů a vyvozované z povahy řízení vedeného u označeného soudu původně pod sp. zn. 24 T 56/2008, stěžovatelka pouze předem předpokládá, resp. namítá v hypotetické rovině.

Vycházeje z uvedeného, posoudil Ústavní soud návrh stěžovatelky jako zjevně neopodstatněný a mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jej odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/IV-US-1129/09-1)